Článek
Gary Numan začínal koncem sedmdesátých let v novovlnných Tubeway Army, s nimiž natočil dvě alba. Už druhé Replicas, které se dostalo do čela žebříčku, předznamenalo jeho orientaci na elektronickou hudbu. Půl roku po něm vydal svůj sólový debut The Pleasure Principle, které se už zaměřovalo čistě na synti-pop. Nevyužil na něm žádné elektrické kytary a bicí byly elektrické. Na albu byl zřetelný vliv německých Kraftwerk, patrný byl i v pojetí obalu. Deska se hned po vydání dostala na špičku žebříčku, na kterou se vyšvihlo i následující podobně laděné album Telekon.
Třetí deska Dance už ukazovala jinou tvář Numana. Vytratila se hitová přímočarost, album bylo jazzovější, tempo uvolněnější a mnohé skladby vysloveně minimalistické. Pod vlivem Briana Ena se přiblížil až ambientu. V podobném duchu se neslo i následující album I, Assassin, obohacené o funk, které však neuspělo.
I když v polovině osmdesátých let na desce The Fury k funku a drsné elektronice přidal ještě samply, nenavázal na úspěchy raných nahrávek.
V devadesátých letech se Numan přestal snažit o komerční úspěch a na Sacrifice upřednostnil ještě drsnější sound. Album mu spolu s dalšími deskami z konce tisíciletí Exile a Pure z pomohlo získat ztracenou reputaci. Jako jeden ze svých vzorů ho označovali Dave Grohl z Foo Fighters, Marilyn Manson i Trent Reznor z Nine Inch Nails.
Komerční úspěch přišel až v roce 2002 se singlem Crazier, který se probojoval do singlové top twenty.
Na úspěchy z počátků navázal až v poslední dekádě, když vydal v roce 2013 temné album Splinter (Songs from a Broken Mind), které se dostalo do žebříčku dvaceti nejlepších alb. Loni na ně navázalo ještě úspěšnější dystopické Savage (Songs From a Broken World), které se dostalo na druhou příčku žebříčku.
Deska vznikla na motivy jeho vlastní novely popisující život na Zemi v blízké budoucnosti po globálním oteplení. „Písničky jsou o tom, jak lidé reagují a chovají se v tak děsivém prostředí. Je to o zoufalé potřebě přežít a člověk udělá strašné věci, aby toho dosáhl. Pak ho pronásleduje jeho svědomí. Touha po odpuštění a nález náboženské knihy uvolní prostor náboženství, a to je ten začátek pravého konce,” uvedl Numan, který se netají svým ateismem.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: