Hlavní obsah

Naše příběhy nejsou uzavřenou minulostí

Právo, Radmila Hrdinová

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Čtyři dny po osudovém 21. srpnu 1968 usedlo na dlažbu moskevského Rudého náměstí osm lidí. V pravé poledne rozvinuli plakáty protestující proti sovětské okupaci Československa. Jejich statečný akt vydržel jen několik minut, poté byl rozehnán agenty KGB a demonstranti pozatýkáni.

Foto: Jiří P. Kříž, Právo

Poledne je inscenace o manipulaci a týrání.

Článek

Demonstranty čekaly výslechy, týrání, zinscenovaný proces a po něm buď nucený pobyt v psychiatrické léčebně, vězení, nebo pracovní tábory. Těžko říci, co bylo horší.

Byli to lingvista Konstantin Babickij, studentka Taťjana Bajevová, lingvistka Larisa Bogorazová, básník Vadim Delone, dělník Vladimír Dremljuga, anglista Viktor Fajnberg, fyzik Pavel Litvinov a básnířka Natalie Gorbaněvská, která o celé události napsala knihu Poledne, známou dnes po celém světě.

V roce 50. výročí srpnových událostí se její knihou inspirovalo karlovarské Divadlo Dagmar k inscenaci Osm statečných a jihočeské Divadlo Continuo k inscenaci Poledne. Druhá jmenovaná se hrála 22. srpna v pražské La Fabrice za účasti posledních tří přeživších ruských disidentů, Pavla Litvinova, Taťjany Bajevové a Viktora Fajnberga. Mezi hosty byl i lotyšský disident Aldis Cilinskis a Polka Joanna Helanderová, kteří rovněž zvedli hlas proti okupaci.

Na rozdíl od rovněž pozoruhodné karlovarské inscenace, která přibližuje příběhy a důvody osmi demonstrantů, vytvořil režisér a šéf Divadla Continuo Pavel Štourač obrazivou, tanečně pohybovou a emotivní metaforu o manipulaci, represi, týrání a zotročování lidí totalitním režimem, kafkovsky obludnou a hrůznou i divadelně účinnou.

Po představení následovala beseda. Ze strany disidentů zaznělo upřímné ocenění toho, že se srpnovým událostem věnuje dnešní tvůrčí generace, i varování, že represe zdaleka neskončily.

„Je dobře, že se o těchto věcech hraje, protože naše příběhy nejsou uzavřenou minulostí. To, co se dělo nám, se v Rusku děje stále. A dnes možná ještě s větší surovostí a cynismem,“ řekl Fajnberg a vyzval přítomné, aby věnovali pozornost režiséru Olehu Sencovovi, který drží v ruském vězení hladovku za osvobození všech nezákonně vězněných ukrajinských aktivistů.

„Boj za každého politického vězně je důležitým aktem. Čekám, že si to propojíte, čekám od vás nějakou akci,“ apeloval na diváky stále vitální sedmaosmdesátiletý Viktor Fajnberg.

Reklama

Výběr článků

Načítám