Článek
Nové album Wrong Creatures vyšlo v lednu. Na co jste nejvíc pyšný?
Naši fanoušci mají docela rádi vinylové desky. Vím, že to je víceméně vymírající umělecká forma, ale existuje tvrdé jádro příznivců, které pro ně stále plane. A my jsme pro ně připravili exkluzivní vydání, na kterém jsme pracovali několik měsíců. Skoro jako by to byla samostatná deska. Z toho jsem měl opravdu radost, protože jsme překonali temnou stránku fungování nahrávacích společností.
Mnoho muzikantů vydává vinyly tak, že třeba jenom změní barvu designu alba a rapidně navýší cenu s tím, že jde o limitovanou záležitost. Chtějí tři stovky dolarů za to, že tu placku přebarví na oranžovo. Nemám to rád. Využívají oddanosti svých fanoušků, je to ždímání peněz. Jsem pyšný na to, že jsme do vinylu opravdu investovali práci a kreativitu.
Co si myslíte o prodávání VIP vstupenek, v jejichž rámci se fanoušci mohou před koncertem setkat s kapelou?
Máme s tím zkušenost. My jsme se se svými fanoušky vždy setkávali. Pozdravili jsme je, když jsme přicházeli na koncert, a po něm jsme zahráli pár akustických písniček pro kohokoli, kdo měl chuť se zdržet.
Pak přišel manažer s tím, že když už to stejně děláme, mohli bychom zkusit model, který dělají všichni ostatní – prodávat tyhle balíčky a nechat lidi sledovat zvukovku a podobně. Později jsem si uvědomil, kolik za to lidé platí, a došlo mi, že to je bláznivé. U nás to ještě nebylo tak drahé, ale některé hvězdy účtují obrovské sumy za to, že si s nimi můžete vyfotit selfie a chvíli se motat kolem nich.
Prý je pro vás čím dál těžší přijít s nápady, u kterých máte pocit, že si zaslouží dostat se na veřejnost. Je to pravda?
Člověk se nechce moc opakovat. Někdy jsem v tom na sebe možná až příliš tvrdý, ale chci se posouvat, co nejvíc to jde, dostat se na dřeň a objevit něco, co tu ještě nebylo. Zdá se mi to těžší s každou deskou. Člověk se zlepšuje a právě to je nebezpečné. Už ví, co a jak, a může upadnout do rutiny.
Můj otec vždy tvrdil, že nikdy nesmím opustit pozici amatéra. Až později jsem pochopil, že má pravdu. To, že se naučíte skvěle hrát na kytaru, může být nejhorší věc, co se vám stane. Hrozí, že se přestanete učit a experimentovat. Když už to máte moc na háku, je dobré zkusit hrát třeba druhou rukou nebo se postavit na hlavu.
Už jste to zkoušel?
Nechávám si to jako své finální číslo. Ale občas něco hraju naschvál levou rukou nebo si to jinak ztěžuji, aby to znělo špatně. Rokenrol nemá znít dokonale. O to se může snažit třeba elektronika nebo pop.
Co je největší výzva, se kterou se jako muzikant potýkáte?
Je téměř komické, jak si s každým albem myslím, že to bude snazší a zábavnější. Je to, jako kdybyste si mysleli, že už umíte jezdit na koni, ale vaši ořové jsou čím dál bláznivější. Proskočí s vámi oknem, skočí z útesu do řeky a pak na vás ještě někdo začne střílet. A to jen během vzniku jedné desky. Když to zkusíte s další, řítí se s vámi ten kůň do aktivního sopečného vulkánu.
Chápu. Co dělal váš kůň tentokrát?
Snažil se nás sežrat zaživa. Zešílel. Naštěstí jsme vyvázli jen s lehkými šrámy.
Vaše nové album vychází po pěti letech, což je váš nejdelší interval. Předpokládám, že to tak bylo především kvůli zdravotním potížím bubenice Leah Shapiro.
Částečně, měla podivnou nemoc, kvůli které musela podstoupit operaci mozku. Potom strávila deset měsíců rehabilitací. Ale rozhodně se to nedá svést jen na ni. Prostě nám trvalo déle napsat dost písní, protože se nám mnoho skladeb nezdálo dost dobrých. Potřebovali jsme hodně času, abychom vytvořili něco, co by nám připadalo tak dobré jako naše předešlá alba, anebo ještě lepší.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: