Karlovarský festival uctí památku Miloše Formana, ocení Jaromíra Hanzlíka

V rámci slavnostního zahajovacího koncertu před hotelem Thermal zazní mimo jiné blok hudby z filmů Miloše Formana. Posluchači uslyší v podání Českého národního symfonického orchestru za řízení dirigenta Libora Peška hudbu z filmů Hoří, má panenko, Taking Off, Valmont, Amadeus a Vlasy. Dále bude na programu hudba z filmů jeho současníků a přátel.

Snímek Lásky jedné plavovlásky, který patří ke klíčovým titulům československé nové vlny, byl koncem šedesátých let úspěšně uveden na řadě festivalů, v roce 1966 například zahajoval filmový festival v New Yorku a následně získal nominaci na Oscara a na Zlatý glóbus pro nejlepší zahraniční film.

„Miloš Forman byl nejen skvělým filmařem, ale také velkým přítelem karlovarského festivalu. Rozhodli jsme se ho připomenout nikoli nějakými oslavnými projevy, ale tím, co symbolizoval – filmem. A přestože domácí diváci Lásky jedné plavovlásky znají z řady televizních repríz, jistě si je rádi vychutnají znovu na velkém plátně. Věříme, že uvedení tohoto filmu uvítají i naši zahraniční hosté, kteří nemají tak častou možnost vídat Formanovu českou tvorbou, která zásadním způsobem ovlivnila vývoj naší kinematografie,“ řekl prezident MFF KV Jiří Bartoška.

Inspirací pro filmový příběh Lásek jedné plavovlásky se Miloši Formanovi stala skutečná situace, o níž vypráví v autobiografii Co já vím? Jednoho sobotního večera potkal v Praze dívku s kufrem, která přijela do Prahy z Varnsdorfu hledat muže, s nímž předtím strávila noc a který jí nabídl vztah. Bohužel adresa, kterou jí dal, byla falešná. Miloš Forman si s ní povídal, pak ji odvezl na nádraží a ona odjela zpět do Varnsdorfu, města plného dívek pracujících v místní textilce, ale s nedostatkem mužů.

„Ten příběh mě zvláštním způsobem zasáhl a tu a tam se mi nečekaně připomínal. Nakonec jsem to vyklopil Ivanu Passerovi a Jaroslavu Papouškovi s otázkou, jestli by z toho nemohl být film. Mohl – odpověděli.“

Film se natáčel v autentickém prostředí ve Zruči nad Sázavou, kde v té době byly obuvnické závody s většinou ženských zaměstnankyň. Řada místních si ve filmu také zahrála a Forman prokázal své režijní mistrovství v kombinování vynikajících herců s neherci.

„Mísení profesionálních herců s neherci může oběma skupinám prospět, ale je k tomu potřeba silných hereckých osobností, které se nezaleknou syrového a přirozeného chování neherců,“ vysvětloval Miloš Forman tuto metodu. Proto vybral do jedné z důležitých rolí Vladimíra Menšíka. „Při obsazování Lásek se podařilo perfektně vybalancovat herce s neherci – a já na těch pár měsíců ve Zruči vzpomínám jako na jedny z mých nejšťastnějších dnů u filmu,“ vyznal se Miloš Forman.

Cenu prezidenta MFF KV za umělecký přínos české kinematografii získá na 53. ročníku MFF Karlovy Vary herec Jaromír Hanzlík. Karlovarský festival při této příležitosti uvede snímek Antonína Máši a Jana Čuříka Bloudění.

Jaromír Hanzlík, který v letošním roce oslavil 70. narozeniny, patří desítky let k hereckým stálicím českého divadla, filmu i televize. Svou bohatou kariéru započal již v mladém věku, kdy v pouhých osmnácti letech získal v roce 1966 angažmá na přední domácí scéně, Divadle na Vinohradech, kde až do svého odchodu na počátku 90. let vytvořil řadu rolí v inscenacích klíčových her české i světové dramatiky, např. Loupežník, Hamlet, Car Fjodor, Revizor, Zločin a trest, Cyrano z Bergeraku, Oidipus.

Ve stejné době také přicházejí první filmové role a díky spolupráci s řadou režisérských osobností jde o úlohy výrazné. Hereckou kariéru začal v dětských rolích v televizi – například Huckleberryho Finna. Pro film si ho vybral režisér Zdeněk Sirový do hlavní role filmu Finský nůž (1965) a pak už se pravidelně objevuje v dalších filmech. S Antonínem Mášou a Janem Čuříkem natáčí zmíněné drama Bloudění (1965), s Pavlem Juráčkem Každý mladý muž (1965), s Otakarem Vávrou adaptaci Hrubínovy Romance pro křídlovku (1966), s Karlem Kachyňou Kočár do Vídně (1966), s Ivo Novákem válečný snímek Maratón (1968), s Jaromilem Jirešem Žert (1968) a s Hynkem Bočanem Čest a sláva (1968).

Postupně dostává příležitosti i v komediálním žánru a díky televizním seriálům (Taková normální rodinka, Nemocnice na kraji města, Byl jednou jeden dům, Sanitka, Cirkus Humberto, Dobrá voda), inscenacím (Podnájemníci, Otec nebo bratr a Dopis psaný španělsky) a filmům Slasti otce vlasti (1969), Noc na Karlštejně (1973), Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974) nebo Léto s kovbojem (1976) se Jaromír Hanzlík zařazuje mezi nejoblíbenější české herce. Televize mu však nabízí i výtečné dramatické postavy, například v oceňované hře Jiřího Hubače Ikarův pád (1977) a jejím volném pokračování Tažní ptáci (1983).

V 80. letech se rodí úspěšná spolupráce s Jiřím Menzelem, v jehož režii ztělesnil svérázné, podivínské a tragikomické hrabalovské figurky, jako byl pábitelský strýc Pepin z filmu Postřižiny (1980), nadšený sběratel veteše Leli ze Slavností sněženek (1983) nebo suchopárný zámecký knihovník Bernard Spera z filmu Konec starých časů (1989) podle předlohy Vladislava Vančury.

Počátkem 90. let se Jaromír Hanzlík rozhodl hereckou práci zásadně omezit a od té doby přijímá role jen výjimečně a na základě pečlivého výběru. Přesto i z tohoto období najdeme v jeho filmografii výrazné úlohy – např. v televizním filmu Svědek (2001), pokračování televizního seriálu Sanitka či ve filmové komedii Roberta Sedláčka Muži v říji (2009). Jeho zatím poslední filmovou roli pak představuje kriminální drama Jana Pachla Gangster Ka (2015).

53. ročník MFF Karlovy Vary věnuje jednu ze svých sekcí neziskové filmové organizaci Austin Film Society (AFS), založené v roce 1985, jež se řadí mezi klíčové filmové instituce v USA. Sekce Made in Texas: Pocta Austin Film Society uvede devět celovečerních filmů a dva programy snímků krátkometrážních.

Hostem festivalu bude zakladatel a umělecký ředitel Austin Film Society, režisér a producent Richard Linklater. V přehlídce bude uveden jeho kultovní debut Flákač, v němž nás provádí ulicemi Austinu, kde během jednoho obyčejného horkého texaského dne potkáme jedinečné místní obyvatele a podivíny. Tento film uvedl MFF KV již v roce 1991 v rámci sekce Fórum nezávislých. S tvorbou Richarda Linklatera se publikum karlovarského festivalu mělo možnost seznamovat průběžně. Diváci festivalu viděli jeho podivuhodný portrét mladých Předměstí (Suburbia) i film Před soumrakem z úspěšné Linklaterovy trilogie – Před úsvitem, Před soumrakem a Před půlnocí – s Julií Delpyovou a Ethanem Hawkem.

V roce 2014 byl v sekci Horizonty s velkým ohlasem promítán jeho jedinečný filmový projekt Chlapectví, který zachycuje dětství a dospívání chlapce jménem Mason od jeho školních začátků po vstup na vysokou školu. Během dvanácti let tak vznikalo dílo, jež překvapilo a strhlo svou neobyčejnou autenticitou.

V programu Made in Texas: Pocta Austin Film Society bude soudobý akční western Mariachi, celovečerní debut Roberta Rodrigueze, který vypráví příběh dobrosrdečného muzikanta, který se omylem zaplete do série násilí. Pomalu jít, neobvyklý snímek řecké režisérky Athiny Rachel Tsangariové, je ukázkou experimentálnějšího proudu filmové produkce z Austinu. Dokumentární scénu bude reprezentovat film Nepředvídatelné Laury Dunnové, pozoruhodný, hluboce poetický pohled na střet mezi nenasytnými developery a místní komunitou bránící životní prostředí rekreační oblasti v Barton Springs.

Z novějších texaských filmů festival uvede oceňovaný psychologický thriller oblíbence canneského festivalu Jeffa Nicholse Úkryt, minimalistické drama Davida Zellnera Dítě-věc, duchaplnou komedii Boba Byingtona Někdo tam nahoře mě má rád a retro drama Andrewa Bujalského Počítačové šachy, které se odehrává v komunitě softwarových programátorů. K vidění bude také program současné krátkometrážní tvorby nadějných texaských filmařů.

Součástí sekce bude i Poslední noc v Alamu, snímek natočený průkopníkem texaského nezávislého filmu Eaglem Penellem dva roky před založením Austin Film Society. Další ranou tvorbu představí program šesti krátkých filmů původně sestavený Jonathanem Demmem jako vhled do austinské punkové scény z přelomu 70. a 80. let minulého století.

U příležitosti stého výročí vzniku nezávislé Litvy, Lotyšska a Estonska připravil karlovarský festival rozsáhlou retrospektivu poetických dokumentárních snímků z Pobaltí. Kolekci klíčových titulů „pobaltské nové vlny“, jejíž počátky sahají do raných šedesátých let, zarámuje nový dokument renomovaného litevského tvůrce Audriuse Stonyse a lotyšské dokumentaristky Kristiny Briedeové Mosty času, uváděný v Karlových Varech ve světové premiéře.

Sekce Odrazy času: Pobaltský poetický dokument, která bude sestávat ze šesti programů krátkometrážních a středometrážních dokumentů a ze dvou celovečerních dokumentů, představuje vzácnou možnost zhlédnout klíčové dokumentární filmy z jednotlivých pobaltských států v kontextu filmů natočených v sousedních zemích. „Litvu, Lotyšsko a Estonsko spojuje s bývalým Československem nejen týž rok vyhlášení nezávislosti, ale i mimořádné umělecké vzepětí filmové produkce v 60. letech minulého století. Velmi nás těší, že o pobaltském filmovém zázraku budeme moci na letošním festivalu podat unikátní zprávu,“ řekl Karel Och, umělecký ředitel MFF KV.

V 60. letech 20. století došlo u pobaltských dokumentárních filmů k narativnímu a estetickému posunu. Díla nové generace filmařů kontrastovala s pojetím dokumentárních filmů, jak se točily dosud, a tato renesance pobaltského dokumentárního filmu odpovídala celosvětové změně v natáčení dokumentů. Nově vnikající snímky se vyznačovaly jistou citovostí vůči vyprávěnému příběhu a volenými tématy; více se opíraly o obraz jako takový, zkoumaly možnosti širokoúhlého formátu, střihu, neobvyklých kombinací zvuku a obrazu, manipulace s časem a prostorem a někdy i inscenování. Tito dokumentaristé se inspirovali klasiky dokumentárního filmu, jako byl Dziga Vertov, i nejnovějšími proudy cinéma-vérité či direct cinema.

Mezi dokumenty zařazenými do retrospektivy nebudou chybět snímky lotyšských režisérů Ivarse Kraulītise (mj. kanonický krátký film Bílé zvonky z roku 1961), Aivarse Freimanise či legendární dokument Herze Franka O deset minut starší (1978), důvěrný portrét chlapečka sledujícího loutkové divadlo, natočený na jeden záběr trvající deset minut. Jeden z raných průkopníků nového filmového stylu Uldis Brauns bude představen velkorysým celovečerním snímkem 235 000 000 (1967), zachycujícím život lidí a důležité události v Sovětském svazu.

Litvu reprezentují ceněné dokumenty zakladatele litevského poetického dokumentu a nejosobitějšího litevského dokumentaristy Robertase Verby Stařec a země (1965) a Sny stoletých (1969), v nichž jsou zvěčněni staří obyvatelé litevského venkova, či snímky Henrikase Šablevičiuse Trať přes mlžné louky (1973), v němž bere diváky na cestu tradiční litevskou krajinou, a Apolinaras (1973), film o excentrickém strážci zákona, který je podobně jako Verbovi stařečci sovětské realitě velmi cizí.

Stylisticky rozmanité estonské dokumentární filmy, v jejichž centru zájmu byl nejen vesnický život, ale do značné míry i město, budou zastoupeny díly Andrese Sööta (dokument 511 nejlepších fotografií Marsu (1968), kombinující reálné a imaginární situace a experimentující se skrytou kamerou), Üla Tambeka (snímek Rolníci z roku 1969, který v důsledku kritického postoje k sovětskému systému skončil na dvacet let v trezoru) či Marka Soosaara – Ženy z ostrova Kihnu (1974), dokument pracující s antropologickým pozorováním obyvatel.

Sekce představí také novější generaci filmařů, která začala tvořit v období rozpadu Sovětského svazu a jejíž poetika byla výrazně ovlivněna „novou vlnou“ v pobaltské dokumentaristice. Litevský dokumentarista Audrius Stonys představí svůj debut Země nevidomých (1992), za nějž získal od Evropské filmové akademie cenu Fénix za nejlepší dokumentární film, a dále snímek Antigravitace (1995). Festival uvede také trilogii uznávané lotyšské režisérky Laily Pakalniny Prádlo, Přívoz a Pošta (1991–1995), kterou zahájila svou kariéru na mezinárodní filmové scéně (snímky Přívoz a Pošta byly uvedeny v sekci Un Certain Regard na festivalu v Cannes).

Retrospektivu zarámuje pozoruhodná metafyzická esej renomovaného litevského tvůrce Audriuse Stonyse a lotyšské dokumentaristky Kristiny Briedeové Mosty času, portrétující netradičním způsobem generaci tvůrců „pobaltské nové vlny“ a zamýšlející se nad ontologií dokumentární tvorby.

„Baltické poetické dokumenty stvořily nezávislý svět oproštěný od sovětské ideologie, lži a propagandy. Bylo to svébytné vyhlášení vnitřní svobody. Černobílý svět poetických dokumentárních filmů byl plný barev. Smutek byl prodchnut radostí. Radost byla zasažena hlubokým existenciálním smutkem. Tyto filmy nás upomínají na samotnou podstatu kinematografie – natáčet a vychutnávat krásu listů třepetajících se ve větru,“ dodává režisér Audrius Stonys. Snímek bude v Karlových Varech uveden ve světové premiéře.

Retrospektiva vzniká s laskavou pomocí a podporou Estonského filmového institutu, Litevského filmového centra a Lotyšského národního filmového centra.

V nové znělce, která bude slavnostně představena na zahájení 53. ročníku MFF Karlovy Vary, uvidíme loňského držitele Ceny prezidenta MFF Karlovy Vary, oscarového herce Caseyho Afflecka. Natáčení se opět ujal dlouholetý autor karlovarských znělek, režisér Ivan Zachariáš.

Festivalový večer města Karlovy Vary se koná jako každoročně ve středu, letos 4. července v Letním kině. Na Večeru města vystoupí letos zpěvačka Ewa Farna s kapelou, a jak už se stalo tradicí, za doprovodu pořádajícího Karlovarského symfonického orchestru. Program se symfonickými úpravami Ewiných písní uvedou jako předkapela David Stypka a Bandjeez, a tak během večera zazní i letošní hit – duet Dobré ráno, milá, nominovaný na hudební cenu Anděl 2017.

Na základě dobrých ohlasů uplynulých ročníků se letos opět uskuteční mimořádné nedělní projekce oceněných filmů 53. ročníku MFF KV. Mimořádné projekce oceněných filmů 53. MFF KV proběhnou v neděli 8. července ve velkém sále hotelu Thermal. Uskuteční se 3 projekce (10, 13 a 16 hodin), které představí 3 vyznamenané filmy letošního roku včetně vítězného snímku. Vstupenky na jednotlivá představení bude možné získat v sobotu a v neděli (7. a 8. 7.) buď na základě akreditací platných v sobotu 7. 7., anebo zakoupením lístků na vybraných pokladnách.

Karlovarský festival uvede již potřetí filmovou sekci nazvanou Lidé odvedle, jejímž partnerem je Nadace Sirius, oficiální neziskový partner 53. ročníku MFF KV.  Sekce nabídne přehlídku filmů s tematikou hendikepovaných lidí, v letošním roce speciálně orientovanou na hrdiny se sluchovým postižením.

V letošním roce jsou vybrané Industry aktivity pro filmové profesionály sdružené pod novým názvem EASTERN PROMISES a nabídnou producentům, nákupčím a festivalům možnost vybírat mezi nejslibnějšími projekty v různých fázích filmové výroby z regionu střední a východní Evropy, zemí bývalého Sovětského svazu, Řecka, Turecka a nově také ze zemí Blízkého východu. Tradiční prezentaci projektů ve stadiu postprodukce Works in Progress (s vítězným postprodukčním balíčkem v hodnotě 100 000 eur) doplní nově prezentace regionálních projektů ve stadiu vývoje Works in Development – Feature Launch.

Mezi projekty připravenými pro koprodukci mohou poprvé producenti vybírat díky spolupráci se scenáristickým programem MIDPOINT, Filmovým festivalem v Terstu a platformou When East Meets West. Dokončované dokumentární filmy budou poprvé kurátorsky vybrané karlovarským dramaturgickým týmem. Nejslibnější projekt z výběru Docs in Progress získá ocenění 5000 eur. Festival bude i nadále pokračovat ve spolupráci s EURIMAGES a nabídne tak prezentaci téměř hotových filmových projektů, které bortí hranice klasických filmových postupů. Nejslibnější projekt z prezentace pod názvem Eurimages Lab Project Award bude odměněn částkou 50 000 eur. Program pro filmové profesionály bude tradičně doplněn řadou panelových diskusí, přednášek a doprovodných aktivit.

První oficiální multižánrový pop-up klub Kaiser 53 otevře své dveře po sedm nocí během mezinárodního festivalu v Karlových Varech v budově historických Lázní I.

Za klubem Kaiser 53 stojí pravidelný účastník festivalu Vladimir 518, který s pomocí labelu Bigg Boss připravil projekt představující to nejlepší z podhoubí současné domácí hudební scény.

„Celý koncept i program jednotlivých večerů je sestaven tak, aby se návštěvníci po dni plném filmových zážitků mohli potkat v klubovém prostředí, poslechnout si kvalitní hudbu či zajít na netradičně pojatou párty,“ říká Stefan Motika z produkce Bigg Boss, který celý projekt společně s Vladimirem připravuje. Zároveň dodává, že kromě zmíněných headlinerů jednotlivých večerů, mezi nimiž jsou třeba kapely PSH nebo J.A.R., se o zábavu návštěvníků budou starat také osvědčení DJs, jako jsou například Robot, Jorgos, Vegy, Orion, Trafik, Nerz či Double J.

Lázně budou každý večer vypadat jinak, a to nejen díky programu, ale i díky jejich atmosféře, kterou budou ladit přední domácí VJs. Pro návštěvníky festivalu je navíc večer strávený v klubu Kaiser 53 poslední šancí, kdy je možné Lázně I zažít v jejich původní podobě před plánovanou rekonstrukcí. Klub Kaiser 53 bude otevřen vždy od 22 hodin, neděle (1. 7.) až sobota (7. 7).