RECENZE: Romeo a Julie sestoupili z ledu na jeviště. V Ostravě uvedli Nohavicův muzikál

Muzikál tohoto autorského tandemu měl premiéru v roce 2003 jako show na ledě v hlavních rolích s krasobruslařskými mistry a hvězdami pop music, poté vyšlo i stejnojmenné CD.

Velký divácký ohlas „ledové“ verze, nestárnoucí popularita Shakespearovy tragédie a v neposlední řadě i obou ostravských bardů se zjevně podílely na důvodech, proč se nyní dílo ocitlo na jevišti Divadla Jiřího Myrona. A opět s velkým úspěchem.

Reklamní označení „výpravný romantický muzikál“ vystihuje jeho scénickou podobu. Režisér a scénograf Šimon Caban postavil na točně monumentální, ale vzdušnou stavbu s renesančními arkádami, v jejichž obloucích se v průsvitech střídá barevná projekce vitráží i stylizovaných krajin inspirovaných známými obrazy, vlají záclony, míhají se stínové postavy milenců a dramaticky blýská z temně zelených bouřkových mraků. Postavy nosí zdobné kostýmy plné krajek a zlata, barevně jsou odlišeny znepřátelené tábory Monteků a Kapuletů. Choreografie přivádí na scénu baletky na špičkách i temperamentní rvačky. Taneční výstupy střídají romantická setkání obou milenců v čase, který jako by se na chvíli zastavil.

Celé inscenaci udává ráz hudba Borise Urbánka, prostupuje ji a dynamizuje; v první části v houpavě tanečním rytmu, ve druhém pak v dramatičtějším tónu. Urbánek nezapře své jazzové cítění, ale zároveň ovládá řadu hudebních stylů, umí napsat sborový vícehlas, hravý kontrapunktický ansámbl, lyrický song i působivě gradující finále. Každé postavě napsal charakterizační song, z nichž většina může aspirovat na hity – za všechny třeba Merkuziův ragtimově synkopující sen o Královně Mab či Tybaltův chvástavě útočný song Verony král.

S Nohavicovými texty tvoří jeho hudba pevně propojený celek, dokonce lze říci, že se jí i muzikálovému žánru Nohavica jako textař přizpůsobuje. V Romeovi a Julii je totiž méně sofistikovaným básníkem, než jak ho známe z jeho vlastní tvorby nebo z přebásnění operních libret Mozartových a Rossiniho oper. Ne že bychom tu nenašli jeho poetické metafory typu „Černá noc má začouzená sklíčka“ či „Smrt plete vdovám šátky“, ale více než jindy se tu rýmuje na zpěvné vokály „náš – máš“, „jsem jen tvá, navždy tvá“, „lásku dát i brát“ a „buď láskou mou“. I v přednostně romantickém a prozpívaném muzikálu by to šlo možná trochu víc proti srsti milostných klišé už proto, že text se pojí s kvalitním překladem Shakespearovy tragédie z pera Jiřího Joska.

Nicméně, ve srovnání s u nás momentálně uváděnou romeovskou muzikálovou produkcí, ať už z pera Francouze Gérarda Presgurvica či domácího Zdeňka Bartáka, tvoří Urbánkův a Nohavicův muzikál kvalitní standard vysoce převyšující většinu muzikálové nabídky.

Ostravská inscenace má pro většinu postav dvojí alternaci, ta z první premiéry předvedla bez výjimky velmi kvalitní výkony. Titulní dvojici ztvárnili Radek Melša, jehož Romeo je patřičně mladistvě rozdychtěný a opravdový, a Martina Šnytová, jejíž Julie vyrůstá od dívčí hravosti v půvabnou ženu, která ví, co chce. Oba výborně zpívají i tančí a herecky jsou přesvědčiví.

Z ostatních postav zaujme krásným hlasem Vévoda Jaroslava Rusnáka, obě matky – Hana Fialová jako Kapuletová a Lenka Háčková jako Monteková – zejména emotivním závěrečným duetem, v němž oplakávají své mrtvé děti; živě zahranou postavu s potřebným humorem projasňujícím tragické ladění vnesl do muzikálu Libor Olma jako otec Lorenzo, Chůva Jarmily Haškové i dvojice Romeových druhů Benvolio (Juraj Čiernik) a Merkuzio (Ivan Dejmal).

Tybalt v podání Tomáše Savky působil na premiéře trochu těžkopádně, nejen kvůli znatelným pár kilům navíc, ale i nezřetelné zpěvní artikulaci. Kultivovaným přednesem a charakterním herectvím zarámoval příběh veronských milenců Vladimír Polák jako vypravěč a Lékárník. A v neposlední řadě nutno ocenit výkon baletní company, orchestru a sborů doplněných o děti z Operního studia NDM, to vše pod pečlivou taktovkou Jakuba Žídka.

Ostravský muzikál Romeo a Julie má předpoklady stát se diváckým hitem. Tak jako je jím Shakespearova tragédie už po čtyři století.

Režie a scéna Šimon Caban, hudební nastudování a dirigent Jakub Žídek, choreografie Marta Trpišovská, kostýmy Simona Rybáková. Světová premiéra 7. prosince v Divadle Jiřího Myrona, NDM Ostrava