RECENZE: Chinaski v Ostravě rozproudili halový mejdan

Chinaski jsou totiž kapela, která svůj koncertní program staví především z časem prověřených hitů. Protože jejich dvě poslední alba – Rockfield a Není nám do pláče – přinesla skladby melodicky nápadité a v interpretaci silné, zvolna se k těm starším přidávají, a lze očekávat, že kupříkladu letošní Já nebo ty, která dostala ve stávajícím programu místo, bude do roka a do dne trvalkou. U Chinaski to tak chodí, a budiž to podpořeno konstatováním, že ta poslední dvě alba jsou v diskografii kapely nejlepší.

Je tu navíc kouzlo lásky, jejímiž posly Chinaski jsou. Už na začátku vystoupení ostatně zpěvák a kytarista Michal Malátný připustil, že je to přirozený „program“ kapely. Ti diváci na koncertě, kteří jsou zamilovaní, dostanou v textech pomyslnou herdu do zad jako výzvu ponořit se do toho stavu hlouběji, ti, kterým se ho nedostává, o něm začnou přemýšlet. Pondělní ostravský koncert byl tudíž v tomto ohledu motivační.

Malátný ví, že diváci texty znají a může se na ně jako na doprovodný sbor spolehnout. Na určitou ledabylost ve své intonaci, kterou v Ostravě párkrát připustil, měl v rámci živého koncertu právo. Hrál si často s výrazem, občas použil rapové pasáže, někdy jen povídal. Během vystoupení z něho přitom prýštila dobrá nálada, jež stopy po nervozitě, kterou přiznal před přídavkem, zahladila.

Hudebně jsou Chinaski v posledních letech ve výborné formě, jejich sound je sebejistý, plný a pevný. V Ostravě je na pódiu na sedmičku doplnil v některých písních klávesista Jan Steinsdörfer. Pozitivním zjevením pak byla osmnáctiletá zpěvačka Majda Králová, která se ke skupině přidala v několika písničkách a plnokrevnou barvou svého hlasu poslala v těch momentech její celkový sound o jedno patro výše.

Malátný ji označil jako múzu, přičemž bylo patrné, jak dobře se vedle ní na pódiu cítí a jak si cení jejího talentu. Když pak při Králové účasti v písničce Punčocháče připlachtila na jeho rameno z publika černá podprsenka, bylo to bytostně rockové i velmi roztomilé.

Koncert začal písničkou Vedoucí a pak servíroval hit, či budoucí hit, za hitem. Kapela si v některých pohrála s instrumentálními finále a s gustem rozehrávala náznaky improvizací, které ale nedotahovala do dlouhých časů, neboť v tom aktuálně nenachází platný koncertní prvek.

Pokud aktuální turné prezentuje jako největší, které kdy podnikla, pak to vrchovatě demonstruje obrovská scéna se zadní projekční stěnou a dvěma velkými obrazovkami po stranách. Zatímco na nich se odehrávalo dění na pódiu, zadní stěna byla plná světelných a grafických motivů. Ty se objevovaly i na několika menších plochách nad diváky, stejně tak velmi rafinovaně na těch pohyblivých nad hlavami muzikantů.

Společně s nápaditě se měnícími světelnými efekty to vytvářelo pravou atmosféru velkého stadiónového koncertu. Připočteme-li velmi dobrý zvuk, pak lze hovořit o povedené, důstojné a přitom zábavné show.

V roli takzvaného předskokana se představil slovenský zpěvák a hudebník Peter Aristone. Jeho repertoár je inspirovaný současným světovým poprockem a anglicky zpívané skladby mají charakter západní produkce.

Jakkoli byl pro mnohé diváky v hale silnou kávou na úvod, nutno pochválit aranže jeho písní, netuctové melodické myšlenky a přímo z koncertu pak jistotu přednesu jeho, kapely i dobře sezpívané vokály.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: