Hlavní obsah

Funke experimentuje s trvanlivostí času

Právo, Jan Šída

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

V Galerii města Kolína je do 30. prosince k vidění výstava fotografií Jaromíra Funkeho, nazvaná Kolín 1920–1935 / Fotografie. Tvoří ji výběr prací, které mají vztah k městu na Labi. Jde především o snímky z cyklů Čas trvá, Chrám sv. Bartoloměje a Kolínská elektrárna na Zálabí.

Foto: Jan Šída, Právo

V rámci výstavy byla pokřtěna publikace Kolín 1923 s fotografiemi Jaromíra Funkeho. Knihu pokřtili (zleva) Antonín Dufek z Moravské galerie v Brně, nakladatel Karel Kerlický a Funkeho dcera Miloslava Rupešová.

Článek

Ačkoli byl Funke rodákem ze Skutče, měl ke Kolínu niterný vztah, což je z vystavených děl patrné.

Kamenný anděl s věncem v ruce

Ale byl tak výrazný a originální, že hranice města nakonec překročil, nicméně na své kořeny nezapomněl.

Ikonická fotografie, pocházející z cyklu Čas trvá, 1930–1934, ukazuje současně konflikt i symbiózu mezi syrovou industriální architekturou a funerální skulpturou.

Foto: katalog výstavy

Snímky Jaromíra Funkeho relativizuje dojem mlžného bezčasí (Čas trvá, 1930–1934).

Kamenný anděl, stojící zřejmě na tamním hřbitově, zvedá pravou ruku s věnečkem na pozadí trčícího továrního komína. Autor si našel takový zorný úhel, aby vytvořil dojem, že boží posel navléká vavřín na betonový tubus. Celá kompozice se vznáší v pošmourném kouřmu, jež vše relativizuje.

Stejný dojem vzniká u fotografií fragmentů chrámu svatého Bartoloměje. Výseče gotických lomených oblouků perforované světlem a stínem vytvářejí téměř kubistická zátiší.

Také v tomto případě se ztrácí pojem o čase ve smyslu ukazatele doby. Snímky mohly totiž vzniknout před sto lety stejně jako dnes. Gotika, světlo a stíny mají trvanlivost poměřenou věčností.

Snímek Krajina u Kolína z roku 1935 také času nepodléhá. Sněhem pocukrované terénní vlny, na nichž stojí tu a tam skromný stromek, se vpíjejí do mlžného horizontu.

Přízračnost scenérie je prostá lidského faktoru či jiného důkazu civilizace. Kdyby to bylo technicky možné, mohl autor zachytit krajinu středověku, stejně jako doby barokní či klasicistní. Pouze při velmi pozorném vhledu lze identifikovat někde v dáli několik domků a sloupy s elektrickými dráty.

Díky těmto nepřímým odkazům je možné obraz zasadit do nějakého přibližného časového intervalu.

Jasnější orientace v čase

Nejvíce konkrétní jsou městské momentky. Náměstí, tovární čtvrť nebo bývalé židovské ghetto už poskytují pevnější body pro časovou orientaci.

Zaparkovaná auta, vývěsní štíty na obchodech i jedoucí vlak vše rámují a zasazují do konkrétního dobového rámce.

Ale na druhou stranu si ve všech případech nechává Jaromír Funke pootevřená vrátka do dalších vizuálních dimenzí. Operuje s originálními výrazovými prostředky. Jemná krusta vytváří inverzní povlak na fotografiích a podporuje dojem neuchopitelného mlžného bezčasí.

Reklama

Výběr článků

Načítám