Letní Letná posunuje hranice nového cirkusu

Představě nového cirkusu jakožto spojení akrobacie a divadla je letos nejvzdálenější vystoupení katalánského souboru Escarlata Circus s názvem Devoris Causa. I když podle anotace není na novocirkusové scéně nováčkem a v Praze oslavuje třicet let existence, to, co muž a žena v malém šapitó předvádějí, se spíš pohybuje kdesi mezi loutkovým divadlem, estrádou a pohybově-pantomimickou groteskou. Po akrobacii a obratných tricích tu moc stop není, snad s výjimkou občasné manipulace s ostrými noži.

Představení začíná pozváním na hostinu, na které má každý z diváků možnost okusit pokrm, o jehož přípravě se poté hraje. Loutka zhotovená ze zeleniny má sice svůj půvab, ale to, co s ní aktéři předvádějí, postrádá vynalézavost, na jakou jsme zvyklí u špičkových domácích loutkářů. Zato je v představení hodně křiku, pobíhání, ale i prázdných míst – a s nimi pochybností diváků, zda právě toto představení je tou pravou volbou pro Letní Letnou.

Zato o vousatých akrobatech kanadského Cirque Alfonse diváci nepochybují ani na okamžik a fandí jim od prvního vstupu na scénu. Temperamentní smršť pozemní a silové akrobacie, žonglování i kouzelnických triků spojuje prvotřídní techniku s nadsázkou, svérázným, občas dost drsným, ale srdečným humorem a do série akrobatických výstupů ostinátně prolínaným tématem střetu dobra a zla projevovaného neustálými vzájemnými poťouchlostmi.

Kanadští akrobaté provozují své odvážné kousky pár centimetrů od diváků, bez jištění, zato s velkou jistotou. Znamená to nutnost naprosto precizní práce, aby neohrozili diváky ani sebe. Kanadská show však plyne s velkým entuziasmem, lehkostí a energií. Bonusem jejich vystoupení je stylizace do atmosféry cirkusů a kabaretů z počátku minulého století, čemuž napomáhá i umístění show do krásného a duchem secese dýšícího dřevěného Spiegeltentu.

Kanadská produkce Barbu je vedle rwandských akrobatů v představení Cirku la Putyka jednoznačným vrcholem letošního festivalu.