Článek
Rozdíl je v tom, že zatímco běžní církevní vymítači zbavují posedlého člověka zla jaksi zvenčí, hrdina Inkarnace Seth (Aaron Eckhart) není kněz, ale invalida na vozíčku, který se umí nabourat lidem do mozků a tam s ďáblem bojovat.
Rovněž jeho motivace je poněkud jiná než obvykle – nejde mu primárně o pomoc posedlému bližnímu, ale sám potřebuje nalézt v postiženém mozku jistou bestii a zbavit se jí. Jenže ať leze do té či oné hlavy, pořád ji nenachází. Naděje svitne v jedenáctiletém posedlém chlapci, jehož úvodní vyšetření skýtají šanci, jaká tu ještě nebyla.
Dál už se vše děje podle daného schématu. Dlouho se nedaří, Seth i chlapec moc hezky trpí až na hranici smrti, diváci jsou překvapováni lekavými scénkami i tím, jak děsivě se film bere vážně a jak bezostyšně využívá všechny známé vymoženosti.
Filmové, které objevili už tvůrci před Inkarnací – od Vymítače ďábla k odvozeným hororům. A také ty, které poskytují současné technologie plné kabelů, počítačů a slov, kterým není třeba rozumět. Ta používají především Sethovi asistenti, až komicky vystrašení z představy, že by to počínání mohlo jejich šéfa zahubit, a urputně odhodlaní tomu za každou cenu zabránit.
Proti gustu žádný dišputát, kdo si ve vymítání libuje, nejspíš odchylku od schématu ocení. A měl by Inkarnaci vidět, protože je docela možné, že startuje novou éru práce s ďáblem.