Článek
„Vybral jsem písně, o kterých si myslím, že jsou oblíbené. Ač některé z nich existují i v novějších a zvukově kvalitnějších verzích, kvůli větší autentičnosti jsem vybral verze původní. Je v nich cítit otisk doby,“ osvětluje výběr písniček zpěvák a kytarista Slávek Janda.
Když kapelu v roce 1976 na troskách formace Abraam zakládal, neměl prý vůbec představu, že by mohla vydržet tak dlouhou dobu. „Myslel jsem si, že naše muzika se dá hrát tak do čtyřiceti let a pak přijde důchod. Že Abraxas existuje čtyřicet let, je pro mě velký úspěch. O to větší, že fanoušci chtějí na koncertech stále slyšet písničky, které vznikaly v sedmdesátých a osmdesátých letech,“ řekl Právu Janda.
V prvních letech kapelu inspiroval především jazz rock. „Nehráli jsme ho ale bůhvíjak dobře,“ usmívá se Janda. „Potom jsme se začali posunovat k hudbě ovlivněné tvorbou Pink Floyd. Psali jsme delší skladby, k tomu jsme na koncertech měli projekce a promítali jsme i film.
Byla taková doba. Navíc byla kolem nás spousta zajímavých lidí. Jeden kluk nám třeba namaloval obraz luminiscenční barvou, a když jsme ho nasvítili UV lampou, vypadalo to opravdu mysticky.“
Když v roce 1982 vyšlo debutové album Box, kapela už se svou tvorbou dotýkala přímočařejších písniček. „Po éře art rocku jsme psali více hardrockové skladby, ale pak už přišla nová vlna. Já ji vždycky vnímal jako mix reggae, punku a rokenrolu, nejpoctivější novovlnnou kapelou pro mě byli britští The Police. Šlo ale především o atmosféru, ne o to, jaké styly se do ní vnoří,“ vysvětluje Janda. V Abraxasu se vystřídala řada muzikantů, nicméně ne každá změna byla pozitivní.
„Vždycky je něco za něco. Nejzásadnější byl odchod zpěváka Mirka Imricha a bubeníka Ivana Pelíška v roce 1983. Byli jsme hodně nahoře a z hlediska fanoušků to bylo velmi citelné. Imrich se sice později vrátil, ale teď už s námi zase není. Odešel loni na podzim. Jsme teď ve třech, ale funguje to dobře,“ říká Janda.
Kapela dokonce začala, vedle klasických elektrických, hrát i unplugged koncerty. „S akustickým hraním jsme začali koketovat před dvěma lety, když jsme byli v Jakartě na Java Jazz festivalu. Chodili jsme do hotelového klubu, kde vystupovaly různé kapely, které měly v sestavě místo bicích cajon. Zkusili jsme to s ním a zjistili, že to jde. K našim akustickým koncertům ale přispívá i to, že v kapele je teď velice soudržná atmosféra. Navíc se ukazuje, že i takhle to může být nářez. Mirkovi Imrichovi se do toho nikdy nechtělo. Při unplugged koncertech je všechno slyšet a on jako zpěvák za sebou potřeboval mít rachot,“ tvrdí Janda
Čtyřicet let existence slaví Abraxas průběžně. Na koncertech hraje skladby z celé své historie, občas nějakou historkou zavzpomíná na staré časy. To, že je českou hudební legendou, už přece nemusí dokazovat nebo obhajovat. Je to nad slunce jasné.