RECENZE: Prokletí seriálových rodin otištěné do filmu

I tentokrát jde o rodinné vztahy, jenže zatímco Teorie tygra je opravdový film pro kina, který vychází z reality, lehkou nadsázkou povýšené na komediální žánr, snímek Jak se zbavit nevěsty by mohl být libovolný díl libovolného domácího televizního seriálu. To také může být důvodem k úspěchu u vytrvalých seriálových diváků.

Hlavní hrdinka Eva (Lenka Vlasáková) je takzvaně moderní, energická žena. S jistotou řídí vlastní úspěšnou cukrárnu s pěknou řádkou zaměstnanců a umí se ve škole při průšvihu důrazně zastat roztomile darebného synka proti tupým kantorům, kteří nechápou jeho lumpárničky.

Eva má též mondénní matku (Jana Švandová), která je moderátorkou rozhlasového pořadu, v němž radí ženám, „jak být mrchou“. A také exmanžela Honzu (David Matásek), jenž o ní tvrdí, že je to nejlepší ženská jeho života, a je společně s bratrem (Jaroslav Plesl) zubařem na rodinné klinice. Eva by chtěla manžela zpátky, rozvedli se totiž jen proto, že byli „pouze“ nejlepší kamarádi, ale chyběla jim vášeň. Kde se v Evě vzala po rozvodu, ví jen Bůh a možná scenárista.

Ten zatajil divákům i motivace dalších postav, o jejich psychologickém zázemí nemluvě. Jen je navrstvil do onoho pohříchu seriálového typu rodiny, v níž se navzdory rozvodům a hádkám mají všichni rádi, až na jedinou výjimku jsou báječní a pořádají společné rodinné oslavy či tradiční závody na regatách. Na tom nejbližším se podle toho, kdo vyhraje, rozhodne, který ze dvou bratrů převezme od otce vedení kliniky. A také se tam všem představí Honzova nová snoubenka, klavírní virtuoska Linda (Andrea Kerestešová).

Ptát se, proč se na plátně děje to či ono, je v každém ohledu marné. Jediná odpověď, která se nabízí, zní: aby byla legrace. Jenže není.

Neživotné postavy nemají zdaleka ono jasné psychologické zázemí, které stojí za úspěchem Teorie tygra. Vesměs se jen pitvoří, což vynikne zejména u Jany Švandové a Jany Strykové v roli nesnesitelné Honzovy švagrové, kterou ovšem jeho laskavý bratr navzdory její chamtivé, závistivé a celkově zlolajné povaze vytrvale miluje. Říkají věty, jež téměř nedávají smysl, a dělají věci, které nemohou být vtipné, protože jsou hloupé. Celé to vyústí v rozvleklou frašku, kde nikdo nezůstane sám, ale i když dojde na očekávanou dortovou bitvu, je natočená ve zpomaleném tempu, nad čímž už zůstává veškerý rozum stát.

Občas sice zazní nějaký podařenější vtípek, ale většinou nemá nic společného s dějovou linií, je prostě jen tak libovolně vložený, protože zrovna někoho napadl – stejně jako Matěj Ruppert, vložený do role fotbalového trenéra. A tak je to nejspíš s celým filmem, prostě někoho napadlo, že něco natočí, a tak to všichni zúčastnění nějak poskládali do kupy. Slovo dohromady by bylo příliš přehnané