Od smrti Shakespeara uplynulo 405 let. Zanechal po sobě dílo, které nestárne

To, že William Shakespeare je jedním z největších tvůrců, jaké kdy civilizovaný svět měl, je jednou z mála konstant, o kterých není třeba polemizovat. Jeho dílo proplouvá od generace ke generaci a stále má lidem co říci.

Mimořádný dramatik a básník, jehož jméno zná minimálně každý, kdo absolvoval povinnou školní docházku, zemřel před 405 lety.

K datu Shakespearova úmrtí se váže také jedna zajímavost: zemřel sice 23. dubna, ale podle juliánského kalendáře. Na gregoriánský totiž Velká Británie přistoupila až roku 1752, dle současného kalendáře tak datum úmrtí Williama Shakespeara připadá až na 3. května.

V čem spočívá Shakespearova jedinečnost a genialita? Proč oslovuje lidi už přes čtyři staletí? Možná že otázka skrývá odpověď. Protože jeho díla jsou o lidech a napsal je člověk, který viděl lidem do duše, který byl nejen vynikajícím dramatikem, ale i psychologem, respektive znalcem života.

Do svých osmatřiceti her a 154 sonetů dokázal vtělit nespočet témat takové váhy, hloubky, ale i přístupnosti a univerzálnosti, že se v nich poznávají lidé nejrůznějšího sociálního i etnického původu, pohlaví, vzdělání, stáří. Protože, jak kdesi výstižně řekl překladatel a shakespearolog Martin Hilský, lidé se nemění: stále se milují, nenávidí, stále lžou, podvádějí se, touží po moci a vraždí.

A o tom Shakespearovy hry jsou. O věčném koloběhu života hnaném touhou, ať už ušlechtile milostnou, anebo spalujícím bažením po kariéře – ctižádostivých Macbethů, důvěřivých Othellů či z různých důvodů vyhnaných vévodů bychom našli v každé době dost a dost. O zpupných a hloupých vladařích či šťastných i nešťastných milencích ani nemluvě.