Lucie: Každý koncert byla euforie

Kodym: Bylo to skvělé, pro mě osobně nad očekávání.

Dvořák: Samozřejmě s tím byly spojené dlouhé přípravy, zkoušky, při kterých jsme dávali dohromady repertoár, znovu jsme se učili písničky hrát, museli jsme kompletně zrevidovat všechny zvuky, z nichž některé už byly zastaralé, a vůbec jsme se snažili, aby koncerty nějak vypadaly. Na pódiu jsem si to ale skutečně užíval. Naskakovaly mi přitom vzpomínky na to, co jsme spolu zažili. Robert má třeba stejný aparát a kytary, které měl po většinu existence Lucie, David má jiné paličky, ale jinak vypadá úplně stejně. Měl jsem také pocit, že kapela dozrála a hraje lépe než předtím. Každý koncert byla euforie.

Kodym: Svou energií, chemií a zvukem je dnes Lucie mohutnější. Líbí se mi to.

Koller: Původně jsme plánovali pět koncertů, nakonec jich bylo dvanáct. To nám ukázalo, že lidé jsou podobně nadšení jako my.

Koller: Na tu nadčasovost písni obvykle přijdeme na prvním koncertě. Před dvěma lety se konal v Londýně, což bylo zajímavé i proto, že jsme tam v roce 2004 hráli poslední koncert před pauzou. Po vystoupení jsme z repertoáru vyhodili písničky, se kterými jsme se v kapele už neztotožnili, anebo jsme cítili u publika, že reakce nebyla dobrá. Náš pohled na písničky se tedy vytváří po prvních koncertech turné.

Dvořák: Po tom londýnském vystoupení jsme vyhodili skladby Nech to stát, Zastavit stát raz dva nebo Jdem dál.

Koller: Mně to líto rozhodně není. Umožnila každému z nás dělat to, co nás bavilo, a vzešly z toho, myslím, docela dobré věci. Navíc byla v kapele šílená ponorka. Nebylo to normální prostředí, chemie mezi námi nefungovala a nedalo se nic vytvářet ani dělat. Zkrátka jsme se vídali moc často a moc dlouho.

Dvořák: Naše vztahy byly totálně vyčerpané. Byla to práce pro doktora Chocholouška. Je pro mě vlastně zázrak, že jsme to spolu vydrželi tak dlouho.

Koller: Přesně tak.

P.B.Ch.: Na západě mají velké kapely své psychology, kteří se starají o to, aby byl klid a všechno fungovalo. My žádného neměli a neuměli jsme pracovat se svými náladami. Vzájemně jsme se šprajcovali a komunikace mezi námi byla nakonec nulová. Neuměli jsme to. Pamatuju si na svou debatu s Davidem, kdy mi řekl, že by rád něco udělal jinak. Já mu odpověděl, že to nechci, a on na to, že když to nechci, tak spolu nemůžeme hrát. No a můj názor byl ten, že když spolu nemůžeme hrát, tak spolu hrát nebudeme. Pak přišly další věci a bylo to.

Kodym: Chtěl bych jenom upřesnit, že naše pauza netrvala celých deset let. Poslední koncerty před ní jsme hráli v roce 2004 v rámci turné Lucie a FOK. Potom jsme sedm let nevystupovali a nic nedělali. Dohromady jsme se dali v roce 2012. Začali jsme zkoušet a hráli jsme na soukromém večírku. V následujícím roce jsme vystupovali v rámci nějakých charitativních večerů a v roce 2014 bylo turné. Čistého času jsme tedy nefungovali sedm let.

P.B.Ch.: Tady v Čechách to není zvykem, takže nemáme.

Robert Porkert (manažer kapely): Obávám se, že tuto pozici jsem obsadil já…

Kodym: Řeknu to takhle. Kdybych za to turné nedostal ani korunu, naopak musel prodat své auto a utržené peníze za účast na něm ostatním zaplatit, tak bych to udělal. Myslím si, že bych za své ojeté auto dostal dvě stě tisíc. Dal bych je, abych turné s Lucií zažil.

Koller: Začali jsme spolu hrát, komunikovat, zkoušet a bavit se o společných věcech i o tom, že ještě něco nového uděláme.

Koller: Letos jedeme další koncerty a řekli jsme si také, že zkusíme napsat nějaké nové písničky.

Dvořák: Na vlně úspěchu se vztahy mezi lidmi vždycky zlepšují. Kdybychom před dvěma lety tři z těch původně plánovaných pěti koncertů zrušili, protože by o ně lidi neměli zájem, situace by dnes byla jiná. My ale koncerty přidávali, v pražské O2 areně jsme dokonce hráli třikrát. Tak velké turné, co do návštěvnosti, jsme předtím nikdy neabsolvovali.

Koller: Kromě koncertu v Plzni na Lochotíně a na festivalu Rock for People jsme hráli v halách. S naším novým managementem, společností Live Nation, jsme se dohodli, že letos odehrajeme koncerty venku.

Dvořák: Budeme hrát i na fotbalovém stadiónu v pražském Edenu, kde zatím žádná česká kapela nehrála.

Kodym: Úplně novou asi ne, ale nedávno jsme mapovali naši historii a hledali skladby, které jsme složili, případně nahráli, ale nikdy nevyšly. Pár jich je, a tak jsme si říkali, že bychom je mohli třeba ještě někdy vydat. Věděli jsme také o jedné písni, kterou jsme natočili ve studiu u Petra a Pavla Orm. Nikdy ale nevyšla, navíc nebyla ani u Ormů, ani u nikoho z nás k nalezení. Nakonec jsme ji našli v archívu České televize, pro kterou jsme ji na konci osmdesátých let natočili do pořadu Televizní klub mladých. Tu písničku nikdo nezná a nikdo si ji nepamatuje. Proto je možné, že ji na turné představíme jako žhavou novinku.

Kodym: Neřeknu.

Koller: Teď se zrovna šťouráme ve starých kufrech a možná objevíme i něco dalšího, co pak zveřejníme.

P.B.Ch.: Otevře se prostor pro přípravu nových písniček.

Dvořák: Ale nachystat je a nahrát je práce minimálně na rok, takže to, že bychom v roce 2017 zase hráli, není reálné.