Článek
Producentem alba je Simone Felice z kapely The Felice Brothers. Proč on?
Že s námi pracoval, pro nás byly skoro Vánoce. Viděl jsem ho s kapelou hrát před osmi nebo devíti lety v jejich rodném městě Kingston. Je asi dvě hodiny severně od New York City.
Byl jsem unesený jejich písněmi a nahrávkami. Jsou tak syroví a poutaví, že jsem byl okamžitě chycen. Tehdy mě ani nenapadlo, že je někdy osobně potkám nebo s nimi budu mluvit. Tím spíš, že s jedním z nich nahrajeme album.
Nakonec jsme se ale setkali a odehráli se Simonem několik koncertů. Má totiž kromě kapely i sólovou kariéru. Když nabídl, že by produkoval naše album, nemohli jsme to odmítnout. Byla to práce s člověkem, ke kterému vzhlížím, a respektuji ho. Natáčeli jsme u něj ve studiu, které je asi hodinu cesty od Woodstocku.
O natáčení nové desky mluvíte jako o velmi intenzivních dvou měsících. Čím byly výjimečné?
Já a Jeremiah Fraites společně píšeme písně už téměř jedenáct let. Než jsme začali pořádně koncertovat, bydleli jsme spolu, měli jsme stejnou práci a společně jsme tvořili. Neměli jsme téměř žádný čas sami pro sebe. Nyní spolu pět nebo šest let jezdíme po světě a ani přitom jsme neměli moc času se zabývat čímkoli jiným.
Když jsme natáčeli album, byli jsme u toho kromě Simona opět jen my dva. Měli jsme hodně času si to nějak srovnat, uvědomit si, že nejsme cizí lidé, ale kamarádi a bratři. Když jste neustále na cestách, může se stát, že se odcizíte, abyste přežili. Můžete ztratit kontakt s ostatními i sám se sebou.
Takže většina alba vznikla ve vašem úzkém kruhu, bez zbytku kapely?
Ano. Písničku My Eyes z velké části napsala Neyla Pekarek, ale jinak je většina výlučně naše práce. Skládali jsme v Denveru, na šest měsíců jsme si pronajali malý dům. Pak jsme dva měsíce nahrávali a nakonec jsme pozvali Neylu, aby nahrála violoncello a doprovodné vokály. Máme teď nového baskytaristu, nahrál své menší party. Album vzniklo ve velmi malém okruhu lidí. Vtipkovali jsme, že jsme jako sekta. Bylo to intenzivních šest týdnů.
Album se jmenuje Cleopatra, stejně jako jedna z písní, ke které vás prý inspirovalo setkání s taxikářkou v Gruzii. Co jste dělal v Gruzii?
Pochází odtamtud nejlepší kamarádka mé ženy. Manželka dělala s tou taxikářkou rozhovor a já jsem slyšel její příběh. Zdál se mi velmi silný.
Proč jste příběh gruzínské taxikářky spojil se jménem Cleopatra?
Tehdy byla za volantem taxíku, ale když byla mladší, byla velmi krásná a svět jí v podstatě ležel u nohou. Myslel jsem na to, jak jsem se sám cítil v šestnácti. V té době v sobě všichni máme určitý optimismus, cítíme se nezastavitelní. Když jsem psal ten text, napadlo mě, že Cleopatra ztělesňuje pocit dravého optimismu a pocit, že nemůžete být odmítnut. Navíc je to písnička psaná z ženské perspektivy.
Mají písně na albu nějaké společné téma?
Ani ne, mají víc témat. Je legrační, když slyším, jak kapely mluví o tematickém albu. Mám pocit, že bych ho neuměl udělat, ani kdybych se snažil. Věřím ale, že se může něco vynořit poté, kdy písně dokončíte a kouknete se na výsledek s odstupem.
Pro nás to možná může být snaha odolat některým pokušením a svodům úspěchu a slávy. Je třeba si uvědomit, že to všechno může být velmi dočasné. Ano, všechny ty změny, které se udály po úspěchu prvního alba, jsou v textech přítomné.
A podstatná část je také o mém otci. Byl pro mě velmi důležitý. Umřel v roce 2007. Myslím, že jsem o tom dřív v písních moc nezpíval, ale nyní se mi zdálo správné vyjádřit některé pocity slovy.
Kapelu jste založili na předměstí New Yorku. Proč jste se pak přestěhovali do Denveru?
To je prosté, bylo to tam levnější. New York se pro nás tehdy stal příliš drahým městem a bylo těžké se soustředit na tvorbu, když jsem musel mít tři práce, abych zaplatil nájem. Takže jsme se rozhodli přestěhovat někam, kde bude levný nájem, a my se budeme moci věnovat hudbě.
Dnes už zdražil i Denver, a kdybychom byli ve stejné situaci, jeli bychom jinam. Ale tehdy to bylo perfektní, za bydlení jsme platili polovinu.
Nyní byste si už život v New Yorku zřejmě mohli dovolit. Nepřemýšleli jste o návratu?
Nevím, Denver jsem si zamiloval. To město mě tak mile přijalo, že mám pocit, že by bylo špatné ho nyní opustit. Navíc mám asi New York radši jako návštěvník než rezident. Přece jen je to město, které nikdy nespí, a já občas spát potřebuji.
Mimochodem, violoncellistkou The Lumineers je Neyla Pekarek. Její jméno zní česky. Nevíte, zda má v České republice nějaké předky?
Myslím, že ano. Jsem si poměrně jistý, že tam české kořeny jsou, ale neřeknu vám to přesně.