Katt: V hudbě se nadchnu pro všechno

Úplně normální to není, spíš je trend úzce se specializovat. Já ale trendy nesleduju a řídím se tím, co mě baví. Studovala jsem na zahraničních hudebních školách, kde byla tendence přimět žáky ke specializaci. V Nizozemí se ale dělaly různé projekty, viděla jsem tam spoustu velmi zajímavých experimentů a zaujalo mě to. Můj profesor měl snahu dostat hru na varhany do jiného kontextu a vymýšlel různé kombinace s elektronikou i multimédii.

Já se v hudbě vždycky dokázala nadchnout pro všechno. Když jsem na škole v Basileji hrála barokní a renesanční skladby, byla jsem přesvědčena, že budu celý život hrát jenom je. Potom jsem se soustředila na skladby Bacha a usoudila jsem, že to byl opravdu génius a já už nebudu hrát nikoho jiného.

Pak pro mě někdo napsal soudobou kompozici, což bylo také fascinující a pohltilo mě to. A nadchla mě samozřejmě i ta snaha dostat varhany do jiného kontextu.

Moje máma a její sestra Pavla Tomicová jsou herečky. Chodila jsem na jejich představení a vždycky jsem byla nadšená, že je v sále spousta mladých lidí. Na klasické koncerty jich chodilo mnohem méně, což pro mě byl také impuls. Rozhodla jsem se dostat varhany k mladším posluchačům a věděla jsem, že to musí být v jiném kontextu než jako nástroj klasických skladeb.

Nejdřív jsem zkoušela dělat projekty se soudobými autory. Pak mi ale má dobrá kamarádka Petra Hradilová, která se podílí na dramaturgii festivalu Colours of Ostrava, řekla, že jestli chci dělat autentickou soudobou hudbu, měla bych zkusit psát vlastní. Poslouchám spoustu muziky a myslím si, že je buď špatná, anebo dobrá. I proto jsem neměla problém začít jednou pod dojmem z povedeného koncertu, který jsem slyšela právě na Colours of Ostrava, improvizovat v kostele. Bylo to ve Slavkově a vznikla tam má první skladba Slavkof.

V tu chvíli se ve mně něco zlomilo a já si zase řekla, že je to přesně to, co chci dělat. Cítila jsem v tom úžasnou svobodu a zároveň inspiraci. To se stalo před pěti lety.

Vůbec ne. Perou se ve mně všechny vlivy. Můj přítel říká, že jsem jako houba, která nasává všechno, co se kolem ní děje.

Přesně tak. To jméno mi vymysleli kamarádi v Lucembursku. Je to zkrácená verze jména Kateřina, která se jim dobře vyslovovala. Rozhodla jsem se, že jako Kateřina Chroboková budu hrát klasiku a jako Katt si budu dělat, co chci.

Poprvé jsem se jako Katt prezentovala na koncertě v Polsku. Zkombinovala jsem svou duchovní hudbu s tvorbou autorů, kteří se také věnují duchovním věcem, a dopadlo to dobře. Druhá nabídka přišla z festivalu Smetanova Litomyšl. Odehrála jsem tam premiéru skladby Variations on Veni Sancte Spiritus, ve které hraju na klávesy, zvony, zpívám i šeptám. Je i na mé desce. Zahrála jsem ji s orchestrem. Ještě jsem tam měla vlastní koncert jako Katt, na kterém jsem hrála své skladby pro varhany a elektroniku. Reakce byly dobré. Větší ohlas byl na koncert s orchestrem. Ta vlastní skladba měla největší úspěch.

Je to prototyp, který byl postavený přímo pro mě. Má čtyři klávesnice a zvuky, které jsou v programu nástroje nahrané, mi umožňují hrát klasiku, Bacha i vlastní soudobou tvorbu. Jsou nasamplované z varhan z celého světa. Dělalo se to tak, že se jezdilo do kostelů a míst, kde varhany jsou, a tam se zdlouhavě všechno nahrávalo. Jasně, pravé varhany jsou nenahraditelné, ale zvuky, které mám v těch svých, jsou skutečné a nádherné.

Koncertní verzi alba představím v pražském kostele sv. Šimona a Judy v rámci abonentní řady série FOK. Minulý týden jsem natáčela své skladby s Davidem Kollerem, který do nich nahrál živé bicí.