„Byl to normální hudební vývoj, hrát ska nás už nenaplňovalo. Navíc naše bývala zpěvačka Mariana přivedla na svět druhé dítě, a tak se musela věnovat rodině. Pro většinu fanoušků to bylo těžké. Zůstalo jich s námi minimum. Spousta lidí naši stylovou změnu nepřijala a dost dlouho se to s námi táhlo. Ještě rok poté byla řada z nich na koncertech překvapená, že nehrajeme ska,“ vrací se do nedávné minulosti baskytarista Matěj Vašků.

„Nedávno za mnou v Kutné Hoře, čtyři roky po změně, přišel kluk a ptal se, proč nehrajeme ska, když on na ně přišel. Trochu mě to překvapilo a také pobavilo,“ zmiňuje zpěvačka Aneta Galisová.

Pražští Prague Conspiracy zpočátku na koncertech hráli i písně, které předtím prezentovali ve stylu ska, nicméně je převedli do rockového hávu. Fanoušky tím trochu zmátli. Album Renegades z roku 2013 už ale bylo ryze rockové, odříznuté od minulosti.

„Víme, že prosadit se v rybníčku rocku a popu je těžší než prosadit se v žánru ska. Děláme ale to, co nás baví a jak to umíme, nehledíme na to, jestli nám to přinese úspěch,“ vysvětluje Vašků.

„V čem je naše kapela originální? Určitě v tom, že máme ženský hlas, který je protipólem tvrdého rockového základu s prvky punku. Pro nás je ale rozhodující to, abychom byli s písničkami sami spokojeni. Když je skládáme, nekalkulujeme. Naší typickou vlastností je i vášeň pro hudbu. U každé skladby jsme přesvědčeni, že změní svět, že je to ta nejbombastičtější věc, jaká kdy vznikla. Tak by to, myslím, mělo být i přesto, že je to samozřejmě při pohledu z odstupu trochu naivní,“ představuje sound kapely Galisová.

Většinu textů na album Inner Game napsala ona, další přidal kytarista Jakub Siňor. Jsou to příběhy z osobního života a jsou prezentované v angličtině. „Nejosobnější na albu je pro mě písnička King Fool’s Crown. Mám při ní vždy pocit, že se rozbrečím. Je věnována mé kamarádce Tamaře, je to takový dopis pro ni. Zklamala jsem její důvěru a strašně těžko ji asi získám zpátky,“ odhaluje Galisová. „Spousta mých textů je také o vztazích. Loňský rok byl pro mě v tomto ohledu výživný.“

Jednoznačnou hudební i pěveckou sílu skupiny trochu obrušují anglické texty. Prague Conspiracy to vědí, jsou si dobře vědomi toho, že na domácí scéně lépe fungují texty české. „Velmi dlouho jsme to řešili, ale zatím jsme se rozhodli psát anglicky,“ usmívá se Galisová. „Lidé se nás stále ptají, proč nezpíváme česky. Tvrdí nám, že by si s námi rádi víc zazpívali, ale my zatím neumíme napsat české texty tak, aby nebyly hloupé a mohli jsme si za nimi stát. Mé básnické střevo nevyrostlo tak, abych byla schopná napsat krásný český text. Pokus byl, ale nebyla jsem s ním spokojená.“

„Vrata k češtině jsme si ale nezavřeli, třeba jednou překvapíme,“ doplňuje Vašků. Dodává také, že pokud jde o koncerty, Prague Conspiracy se inspirují především u zahraničních kapel. „Nejsme moc nadšení z toho, když muzikanti vylezou z dodávky a jdou na pódium, řekněme, v teplákách, tedy tak, jak přijeli. Jasně, je to jejich styl, ale my se snažíme na pódiu vypadat profesionálně a upřímně. Podobu koncertů si proto vymýšlíme.“

„Jednou za mnou po vystoupení přišla slečna a říkala, že ji fascinuje plachta, kterou jsme měli na pódiu za sebou, jak jsme oblečení a aparatura polepená různými výzdobami. Dodala, že se jí naše muzika líbí, ale že je vidět, že v naší koncertní show je hodně peněz. Propukla jsem skoro až v smích, protože všechno to, co vyjmenovala, si děláme sami, svépomocí a snažíme se, aby to bylo co nejlevnější,“ dodává ještě Galisová.

Prague Conspiracy zahájí v pátek 25. března v Děčíně své koncertní turné, během kterého své povedené nové album představí fanouškům.