Novinka je zajímavá, o tom není sporu. Už jenom tím, že na ní s Iggym Popem spolupracovali zpěvák a kytarista amerických Queens of the Stone Age Josh Homme, bubeník britských Arctic Monkeys Matt Helders a kytarista Dean Fertita, jenž hraje v The Dead Weather a Queens of the Stone Age. Nahrávali ve dvou Hommeho kalifornských studiích.

Prvotní nápad udělat to takhle pocházel od Iggyho Popa, jenž se s Hommem zapovídal na předávání cen britského magazínu Kerrang! Poslali si potom pár mailů o umění a literatuře a jednoho dne se prý Iggy Pop bez předešlého ohlášení objevil před Hommeovým domem. Za chvíli odjeli do studia.

Složení tvůrčího i interpretačního týmu dalo dohromady klasickou rockovou kapelu. Obroušeny tak byly hrany punku, zpěvákova stylového hnízdiště, a šlo se vstříc jinému zvuku. Výsledkem je notná dávka temnoty, melancholie a syrovosti, které se dostalo všem písničkám na desce.

Obal alba Iggyho Popa.

Obal alba Iggyho Popa

FOTO: Universal Music

Pop tentokrát není výrazově tak divoký, jako bývá se svými The Stooges za zády. Dává si naopak záležet na výrazu, intonaci a klade důraz na texty s místy až temným obsahem.

Brzy se ale ukáže, že styl nové kolekce je kompromisem mezi zvukem kapel, z nichž jednotliví účinkující pocházejí. Je to, bohužel, trochu málo, protože se mu tím pádem nedostává originality ani vize. V tomto ohledu se od něho nesporně čekalo více. Ve výsledku je totiž každý ze čtveřice protagonistů zaměnitelný.

Hudební složka alba, veskrze garážová a syrová, navíc předčila Popův trochu unavený zpěv. Někdy to dokonce působí tak, že je jen ozdobou, jakousi celebritou v davu, která na sebe pouze poutá pozornost. A přitom je to jeho sólové album.

Iggy Pop: Post Pop Depression
Universal Music, 41:36

Celkové hodnocení: 60 %