Kapelu jste založili před šesti lety. Po vydání alba Communion zažíváte globální úspěch. Co je na tom nejlepší?

Türkmen: Celé je to výborné. Skvělé je cestování. Může být unavující, ale poznávat nová místa je vzrušující. Člověk se dostane na místa, kam by jinak nikdy nejel. Nedávno jsme byli třeba v Grand Canyonu.

Goldsworthy: Mně se líbí, že když člověk vyplňuje žádost o vízum, může do kolonky povolání napsat muzikant.

Snili jste o tom od dětství?

Türkmen: Myslím, že jsem nikdy nevěřil, že to opravdu může být práce. Když jsem o tom mluvil, lidé mi říkali: Dobře, ale co budeš doopravdy dělat?

Alexander: To je pravda. Ale já vždycky chtěl být zpěvák. A jednoho dne budu. Pořád to zkouším.

Před rokem jste se všichni tři smáli, když se vás novináři ptali, jak si zvykáte na status popových hvězd. Už jste si zvykli, že jimi opravdu jste?

Alexander: Jde o to, že tohle můžete říct o někom jiném, ale sám sebe tak člověk nenazve.

Překvapilo vás něco z toho, co nyní prožíváte?

Alexander: Všechno tohle mluvení o sobě.

Türkmen: Všichni se pořád ptají, jaké to je, ale není to nic nenormálního. Ani nevím, co jsme očekávali, ale rozhodně to není dvacet čtyři hodin denně se šampaňským.

Alexander: Spíš naopak. Vlastně to, co je na tom nejlepší, tedy samotná hudba, je ve skutečnosti asi deset procent naší práce. Zbytek jsou přesuny, rozhovory, zvukové zkoušky, produkce. To všechno zabere mnohem víc času než tvorba a hraní.

Další aspekt vaší práce je ten, že neustále podléháte hodnocení. Ve vašem případě je většinou nadšené, ale výjimky se najdou. Například kritik serveru Nme.com napsal, že nemáte co říct. Jak vnímáte hudební kritiku?

Alexander: Já žádné recenze nečtu. Pro mě to není dobré a je jedno, jestli jsou negativní nebo pozitivní. Neužiju si ani ty pochvalné. Mám privilegium to říct díky tomu, že máme úspěch. Vzhledem k tomu, že naše album uspělo, nepotřebuji si to přečíst. Prostě to nečtu, nedotýká se mě to. Rozhodl jsem se to nevnímat.

Türkmen: Já si pár článků přečetl. Je na tom zajímavé, že i když si přečtete hodně pochvalných kritik, zapamatujete si ty, které nebyly vůbec milé. A to asi není moc zdravé. Ale nakonec se tím moc netrápíte, nemá to smysl. Jakmile byste do té díry jednou vlezli, museli byste neustále pochybovat o tom, co děláte. A nás tam, kde jsme, přivedl pravý opak – dostali jsme se sem, protože děláme hudbu, která nás baví a která se nám líbí.

Váš loňský debut Communion má úspěch. Vyvolalo to ve vás spíš klid, nebo jste teď tak trochu pod tlakem dalšího očekávání?

Alexander: Je to zvláštní. V poslední době žasnu nad tím, co se nám podařilo. Jsem pyšný na to, co se děje. Jsem nadšený výsledky toho, co děláme, i kdyby se to zítra všechno pokazilo, měl bych z naší práce radost. Nemám teď cíle, jako například, že bychom měli ještě vyrůst, nebo získat víc cen, takhle je to perfektní a jsem šťastný. Tlak necítím.

Türkmen: Moje máma je velmi potěšená.

Goldsworthy: Myslím, že jsme nikdy netoužili po ničem jiném než se věnovat hudbě a být šťastní.

Říkáte, že svou řeč a zvuk jste našli se singly Take Shelter a Real, které jste vydali v roce 2014. Co se tehdy změnilo, že to do sebe všechno zapadlo?

Türkmen: Určitý čas trvá, než najdete lidi, se kterými se vám dobře pracuje a sžijete se s nimi. Také trvá, než se člověk naučí s hudbou pracovat a naučí se vystupovat. Písnička Real vznikla docela rychle. Dali jsme dohromady hudbu, slova a sami jsme si natočili i video. Šlo to hladce a bylo to uspokojující. Myslím, že to bylo poprvé, kdy jsme byli všichni tři opravdu spokojeni s tím, co jsme vytvořili. Poprvé jsme se nebavili o tom, co jsme mohli udělat jinak. Věděli jsme, že je to skvělá melodie. A pak už jsme se neohlíželi. Našli jsme způsob, jak společně pracovat.

Vznikají tedy nové písničky snadněji než dříve?

Alexander: Ano, asi je to svým způsobem jednodušší. Stejně jako v jakékoli jiné oblasti pomáhá, když to cvičíte. Výsledky jsou pak lepší. Ale neznamená to, že už to umím. Pořád píšu dost příšerných písniček, ale poměr těch povedených se zvyšuje. Navíc, jak už říkal Emre, když člověk tvoří v kapele, je potřeba se to naučit, najít k sobě cestu.

Přemýšlíte už o druhém albu?

Goldsworthy: Spíš se zatím soustředíme na turné, ale nové písničky píšeme neustále, protože chceme novinky pro koncerty. Je to příjemnější a přirozenější cesta, jak se vrátit ke skládání, než si dát termín pro vydání další desky.

Olly, v lednu jste na rádiu BBC 1 diskutoval o otázce, zda je angažovaná hudba mrtvá. Jaký názor zastáváte?

Alexander: Řekl jsem, že si to nemyslím. Že jste muzikant, nemusí nutně znamenat, že máte nějakou agendu, ale já osobně do hudby a textu vkládám věci, kterým věřím. To je podle mě svým způsobem politické. S radostí skrz svou kreativitu vyjádřím svůj politický postoj. Neříkám, že by to tak měl dělat každý umělec, ale já to tak mám. I když to třeba nejsou typické protestsongy.

Türkmen: Když se nad tím zamyslíte, velká část nejlepších písní je politická, zároveň to ale nejsou kusy, které by takříkajíc seděly a doslova to na vás vychrlily. Jsou to písně o něčem, s čím má umělec zkušenost. Třeba Ghost Town od The Specials je o nezaměstnanosti a úpadku. Ale necitují čísla, vycházejí z osobního prožitku. U nás je to podobné. Olly zpívá o tom, kdo je, a něco to sděluje ze své podstaty, ne tím, že by to explicitně vysvětloval.

Začátkem března jste vydali novou verzi singlu Desire. Kromě Ollyho v ní zpívá švédská zpěvačka Tove Lo. Natočili jste i nový videoklip. Proč existují dvě verze písně?

Alexander: Chtěli jsme ji znovu vydat, protože poprvé nezískala moc pozornosti. Nicméně nechtěli jsme to udělat jen tak pro nic za nic, ale co nejkreativněji. Jelikož znám Tove Lo a vím, že je úžasná, zeptali jsme se jí, zda by nám nazpívala vokály. A co se videa týká, cítil jsem, že je čas, abychom přišli s vizuální výpovědí o tom, jaký umělec chci být.

Vaše píseň Memo doprovází spot kampaně organizace War Child, jež pomáhá dětem, kterých se dotýkají války. Oslovila vás ona, nebo vy ji?

Alexander: Ona oslovila nás, občas nás nějaké charity kontaktují. Z War Child nám poslali klip doprovázený naší písničkou a zeptali se, jestli by nám nevadilo, když to použijí. My jsme samozřejmě souhlasili, protože ten spot je krásný. Také je velmi smutný. Jsem rád, že naše hudba může podpořit organizaci, která se věnuje něčemu tak důležitému.