RECENZE: Khekovy Kozy na tuti blázní v Rokoku

Dramaturgie Městských divadel pražských uvedla do Rokoka Noc bláznů autora Louise Nowry. Je to příběh o začínajícím režisérovi, který má v arteterapeutickém programu nastudovat divadelní představení s hospitalizovanými v psychiatrické léčebně. Na jeviště přivedl blázny i jejich léčitele režisér Pavel Khek.

Aby Noc bláznů nevyzněla jen pitoreskně, pozadí dějů v uzavřeném prostoru tvoří společenský kvas v zemi klokanů při střídání generací na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Demonstrace a jejich inscenování má na starosti režisérův kolega, příští poslanec, jak už to při střídání u stále stejných vesel bývá.

A tak zatímco Lewis, kterého trochu bezkrevně, matně a pasivně hraje Michael Vykus, dělá divadlo, Nick (Tomáš Novotný) politiku. Žádná společenská změna. Jen Nick přebere Lewisovi holku (Henrieta Hornáčková).

Příběhy z blázince, pokud nemají téma silné jako Marat-Sade Petra Weisse nebo Vyhoďte ho z kola ven Kena Keseyho, mohou působit s vnější kulisou kočkování o moc podle osvědčených vzorců dokonce trochu muzeálně. Jako Noc bláznů.

Khek proto akcentoval charaktery postav, které se léčí v důsledcích politických konstant. Hned na začátku prosadí pacient kverulant Roy (Pavel Juřica), že budou nacvičovat Cosi fan tutte. Nikdo samozřejmě netuší, že to znamená Takové jsou všechny, ani že to je Mozartova opera.

To sice naráží u Zaka (Oldřich Vízner), ale po rozchodu kamarádů Lewise a Nicka, po jejich vykročení k rozdílné kariéře ve smyslu společenské prospěšnosti, všechno vlastně vede k vítězství divadla nad zlým světem trhu. Khek vše směřuje k zázraku pošetilosti hrát a mít rád divadlo.

Vystoupení v blázinci se povede, z herců na jevišti nejvíc Veronice Gajerové (láskou posedlá Cherry), Dianě Šoltýsové (autistka Ruth), Nině Horákové (feťačka Julie) nebo Aleši Bilíkovi (pyroman Doug). Jejich závěrečné divadlo na divadle je katarzí v komedii, která není k popukání.