Byla to zřejmě současná politická situace a embargo ze strany Evropské unie, které způsobily, že se Rusové rozhodli pochlubit se v Rakousku tím nejlepším, co ve svých sbírkách mají.

Navíc Rakušané přizvali ke spolupráci i přední západoevropská muzea, zejména pařížské Centre Pompidou, Museo ThyssenBornemisza v Madridu a Stedelijk Museum v Amsterdamu, proslulé svými sbírkami ruské avantgardy. Dominantou jsou malby Marka Chagalla, původem z Běloruska, a Kazimira Maleviče, rodáka z ukrajinského Kyjeva.

Rané obrazy Chagalla ukazují, jak se malíř inspiroval tradicí ruských ikon a také lidovým uměním, slavnými grafikami – luboky. Jen místo madon a andělů se v jeho malbách vznášejí věční milenci a rabíni a místo architektury nebeského Jeruzaléma se v pozadí objevuje silueta města Vitebska, u kterého se narodil.

Velkoformátové Chagallovy obrazy s židovskými motivy z ruských sbírek doplňuje veleslavný malířův Autoportrét se sedmi prsty, zapůjčený z Amsterdamu. Sedm prstů má snad souvislost se sedmiramenným svícnem.

Dalším symbolem výstavy se stala Chagallova procházka, kde kráčí krajinou a nad ním se vznáší jeho nevěsta Bella.

Malevič je zastoupen ranými malovanými kolážemi i vrcholnými díly suprematismu, což je jeho originální podoba geometrické abstrakce.

Ač geometrie v umění občas působí jako nuda, především černé čtverce, kruhy a kříže zapůjčené z Ruského muzea v Petrohradu vyvolávají přímo mystický dojem.

Po boku Chagalla a Maleviče jsou obrazy Michaila Larionova, Natalie Gončarovové, Kuzmy Petrova Vodkina, Vasilije Kandinského, El Lisického, Natana Altmana a Alexandra Rodčenka. Hlavní představitel konstruktivismu Vladimir Tatlin má ve Vídni ženský akt, který působí jako modernistická varianta na staré mistry, a slavný autoportrét s čapkou námořníka - dvě nejpůsobivější díla ze své malířské epizody. Pak se začal věnovat designu a architektuře.

Reprezentativně je zastoupen tvůrce analytického umění Pavel Filonov, jehož umění kdysi pro Evropu objevil první monografií český historik umění Jan Kříž (kniha vyšla v Praze v roce 1966). Škoda jen, že Kandinský nemá ve Vídni lepší obrazy.

Výstava působí jako zjevení a je neuvěřitelné, že v naprosto nepříznivých podmínkách let 1910 až 1920, v době chudoby, krize, nedostatku, válečných a revolučních událostí, a občanské války nabídli představitelé ruské avantgardy originální, různorodé a fascinující umění, které inspiruje dodnes.

Neblahé ale byly jejich další osudy. V emigraci uspěli prakticky jen Chagall a Kandinský, zatímco třeba Gončarovová (dnes na trhu s obrazy první dáma cenových rekordů – v roce 2012 se její zátiší prodalo za téměř 11 miliónů dolarů) v Paříži žebrala.

S těmi, kteří zůstali v Rusku, nemilosrdně zametl Stalin, jenž avantgardu postupně zlikvidoval. Charakteristický byl z tohoto hlediska výtvarný osud Maleviče, který se ke konci života obrátil k italské renesanci jako k trvalé estetické jistotě.

V roce 1962 vydala historička umění Camilla Grayová knihu Velký experiment: ruské umění 1863–1922. Byla jednou z prvních, kdo objevil široké a tvořivé panorama východní avantgardy.

Výstava v Albertině je potvrzením toho, co Camilla Grayová dala do názvu knihy. Obrazy představitelů ruské avantgardy zaujmou originalitou uměleckých koncepcí, experimentálními nápady nejrůznějšího druhu, pozitivní energií, vírou v krásu a humanitu. Vším, čeho se současnému umění dostává jen výjimečně.

Od Chagalla k Malevičovi – ruská avantgarda
Albertina Vídeň, do 26. června

Celkové hodnocení: 100 %