Proč jste si vybral právě Londýn?

Mám zkušenost z New Yorku i Paříže. Do Paříže jsem vyrazil hned po skončení studií na pražské akademii v roce 2005, na tři měsíce mi tam přenechal svůj ateliér malíř Roman Kameš. Londýn mi ale stále vězel v hlavě. Vždycky jsem rád cestoval a už někdy ve čtrnácti letech mi bylo jasné, že musím do ciziny. Londýn je městem současného umění, proto jsem si ho vybral.

Hynek Martinec: The Dog Knows, 2015.

Hynek Martinec: The Dog Knows, 2015

FOTO: Archív umělce

Jaká byla vaše první zahraniční zkušenost?

V roce 2002 se mi díky výměnné stáži podařilo odjet na delší dobu do Londýna na Middlesex University. V té době jsem pracoval na půlročním projektu v Britském muzeu. Tvorba kopií slavných malířů, třeba Michelangela Buonarottiho nebo Leonarda da Vinciho, mi pomohla pochopit odkaz a sílu umění. Když se takovým mistrům můžete dívat doslova pod ruku, sledujete pod lupou jejich rukopis, je to velká škola a musí vás to jako malíře ovlivnit.

Ovlivnilo vás nějak i vaše rodiště Broumov?

V mládí mě vedli dva soukromí učitelé, kteří byli z mého kraje. Vladimír Rocman mě naučil ovládat světlo a stín, byl spíše starší škola, a Josef Ducháč mi naopak vysvětloval, co je to abstrakce a improvizace a jak využívat uměleckou invenci. Dali mi základ, ale já těm stylům tenkrát dobře nerozuměl. Teprve v Paříži mi došlo, jak cenné informace jsem dostal. Byl to vlastně počáteční stavební kámen mé tvorby založené na prolínání realismu s abstrakcí.

Co musíte mít, abyste byl v Londýně úspěšný?

Především skvělé práce a dobrou galerii, která si vás najde sama. Mě objevila galerie Parafin, která mi dává veškerou podporu a zároveň konzultujeme projekty a výstavy v Evropě. Značný význam hrají důležití sběratelé, kteří staví mé obrazy do evropského kontextu s dalšími současnými umělci.

Hynek Martinec: Alberto Giacometti, 2015.

Hynek Martinec: Alberto Giacometti, 2015

FOTO: Archív umělce

Z vašich obrazů mám dojem, že v nich zamrzl čas...

Ano, zastavení času mě zajímá, proto dost pracuji podle starých fotografií. V současné době používám olejomalbu. Snažím se navázat na klasickou evropskou malířskou tradici, kde je jiný čas, než známe z fotografií. Dobré umění musí obsahovat vnitřní energii, to je ta magie. Obraz musí mít určitou auru, jinak by nás nebavil.

Jak poznáte, že je obraz hotový a už do něj nebudete zasahovat?

U realistických obrazů je to lehčí, u abstrakce to jde hůře. Pro mě jsou témata obrazů stále otevřená. Základní je intuice, pak mentální obraz a následná realizace. Mám třeba sen - neptám se po jeho smyslu, ale hned ho zhmotním na plátně nebo na papíře. Jakmile ideu zfiltrujete pochybami, začne se vytrácet.

Hynek Martinec: Marcel Duchamp, 2015.

Hynek Martinec: Marcel Duchamp, 2015.

FOTO: Archív umělce

Smrt Davida Bowieho vás také inspirovala?

Davida Bowieho jsem si velice vážil jako skvělého umělce. Dokonce jsem před mnoha lety byl v Praze na jeho koncertě. Můj ateliér se nachází v místě, kde se narodil a vyrůstal. V den oznámení jeho smrti byl Brixton plný květin a jeho hudby.

Jaké jsou vaše současné aktivity v Čechách?

V České republice mě zastupuje Adolf Loos Apartment and Gallery. Připravuji teď unikátní projekt pro Národní galerii ve spolupráci s galerií Rudolfinum. Výstava vzniká na základě dialogu s klasickými mistry v barokních sbírkách. Uvědomuji si, s jak úžasným uměleckým bohatstvím Česká republika disponuje.