Baskytarista Dave Ellefson byl tehdy u toho, další dva členové současné sestavy, kytarista Kiko Loureiro a bubeník Chris Adler, se přidali loni. Navzdory tomu, že předtím Mustaine hovořil o tom, že by se do kapely měli vrátit její bývalí muži Marty Friedman (kytara) a Nick Menza (bicí). Tyhle informace jsou ale zajímavé jenom proto, že dokladují, jak složité to je se vztahy ve formaci, kterou prošlo už dvacet muzikantů.

Megadeth mají přesto svůj jasný rukopis. Jeho tvůrcem je zpěvák a kytarista Mustaine a sestává ze souhry kytarového dvojzápřahu, nervních riffů, efektních sól a vyhrávek, spolehlivé rytmiky, která na sebe ráda bere odpovědnost za rozvoj skladeb, a trochu frackovského zpěvu.

I proto nebylo možné od nové desky Dystopia očekávat nějakou zásadní zvukovou změnu nebo revoluci. Tím spíš, když si Megadeth vždy hýčkali dobrou pozici mezi thrashovými ikonami a žánr vlastně opečovávali.

Všechno, co na desce Dystopia je, každý fanoušek zná, jen v jiné podobě. Ať už jde o ostrý tah v písničce The Threat Is Real hned na začátku, masivní zvuk v Post American World nebo pozoruhodnou dynamiku v Lying In State. Nad tradiční zvuk kapely se na albu ale několik písní také dostalo. Například titulní Dystopia, která od prvního hrábnutí do strun více než na agresivitě staví na melodice. K nejpovedenějším patří Fatal Illusion, ve které stojí za poslech zejména kytarový duel a nádherný sólový part baskytary. Pozoruhodná je i na hře akustické kytary odstartovaná a posléze dobrým riffem do thrashmetalové podoby vtažená Conquer Or Die!

Dystopia je povedenější než předešlá, nepříliš výrazná deska Super Collider z roku 2013. Po tolika letech na scéně znamená v diskografii kapely lepší průměr, což vlastně není k zahození.

Megadeth: Dystopia
Universal Music, 46:49

Celkové hodnocení: 65 %