Následně se nechal slyšet, že ocenění pro něj mají stejnou váhu jako vítězství v zápase v boxu, v němž má srovnatelné šance. Opak však bude pravdou, na téma literárních cen napsal břitkou satiru. A na literárněkritické smetánce nenechal nitku suchou.

Slova o tom, že ceny neznamenají nic a autorovým zájmem je jen jeho příští dílo, zřejmě nebyla zcela pravdivá. Aubyn věnoval čas tomu, aby sepsal příběh o fiktivní Elysejské ceně. Tu samozřejmě sponzoruje někdo, komu pramálo záleží na literární kvalitě. Do poroty obsadil osoby zcela nekompetentní, které jsou přímými karikaturami posuzovaných.

Největší show napáchal mezi nominovanými. Tam dosadil pološílené postavičky, které lze třídit do skupinek buď podle jejich přemrštěného sebevědomí, nebo stupně absurdity jejich děl.

St Aubyn se vyrovnává se světem literárních cen, možná se mstí, možná si jen potřeboval ulevit. Próza však zůstává jaksi u autora, nepřekročuje ke čtenáři, nemá moc čím ho oslovit. Může jen trochu pobavit. Nabízí ke sledování dvě příběhové linie, z nichž jedna sleduje cenu, druhá pestrý sexuální život jedné z nominovaných. Neveselým faktem zůstává, že právě linie roztodivných milostných dobrodružství je dějově i stylově zajímavější.

Pro St Audyna však celý příběh dopadl dobře. Za knihu dostal Bollinger Everyman Wodehouse Prize, britské ocenění za humoristickou literaturu.

Edward St Aubyn: Marně hledám slov
Argo, překlad Ladislav Nagy, 200 stran, 259 Kč

Celkové hodnocení: 60 %