Marshall byl totiž v mytických šedesátých letech minulého století u toho, když giganti Rolling Stones, Doors či Beatles byli mladí a do milionářů, obklopených profesionálními tělesnými strážci, měli ještě daleko. Osobní přátelství s hudebníky (především se členy Rolling Stones) mu otevřelo cestu nejen na pódium, ale i do zákulisí. Dostat se v současnosti do šatny těchto hvězd je pro fotografa skoro nemožné.

Díváme-li se na momentku, na které trůní Mick Jagger a tehdy dlouhovlasý Charlie Watts na divanu a nad nimi sedí na jeho kraji éterická slečna, máme pocit, že v té šatně sami stojíme.

Výstavu si prohlížel i spisovatel a scénárista Jiří Stránský.

Výstavu si prohlížel i spisovatel a scenárista Jiří Stránský.

FOTO: Jan Šída

A když sledujeme, jakou měl hladkou tvář Keith Richards a Brian Jones nevinný pohled, napadne nás, že ta doba byla přes všechny možné excesy přece jen svým způsobem nevinná (pokud ji samozřejmě poměřujeme dneškem).

Kromě dokumentu dokázal Marshall zakódovat do svých snímků i určitou dávku emocí. Ovšem jen takovou, aby neposouvala vizuální vyznění do prvoplánové kýčovitosti.

Ke skupině Rolling Stones patřily krásné ženy odjakživa.

Ke skupině Rolling Stones patřily krásné ženy odjakživa.

FOTO: Jan Šída

O Jimu Marshallovi lze bez uzardění říci, že byl opravdu u všeho, co hýbalo tehdejší hudební historií. Díky tomu, že ho jazzman John Coltrane, kterého fotil, posléze uvedl do říše sexu, drog a především rock'n'rollu, mohl být takřka u všeho. Zdokumentoval proslulé festivaly v Monterey a Woodstocku, poslední koncert Beatles v San Francisku či vystoupení countryového zpěváka Johnyho Cashe ve Folsomské věznici.

Každý, kdo na výstavu přijde, si může aspoň na chvíli vizuálně osahat dobu, kdy po zemi chodili rockoví obři. A zúčastnit se svým způsobem dění, které formovalo novodobou hudební historii.

Jim Marshall: The Haight: Love, Rock & Revolution
Leica Gallery, Praha, do 28.března

Celkové hodnocení 90 %