Hlavní obsah

Němý úžas. Náš film na Picassově výstavě

Právo, Kateřina Farná, Paříž

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Představte si, že stojíte v jednom ze sálů proslulého pařížského Velkého paláce. Zrovna jím proudí davy lačnící po uměleckých zážitcích na velkorysé výstavě Picasso.mania. Tématem je v této části Guernica (1937), zásadní Picassův obraz, dosud sloužící jako univerzální symbol utrpení civilistů v době války.

Foto: Kateřina Farná, Právo

Ukázka z filmu Guernica; židovský chlapec poprvé vidí Picassův slavný obraz.

Článek

V jednom koutě trůní kulatý diplomatický stůl, za ním fotografie z přehlídky, na které byla Guernica představena poprvé, vedle na stěně visí monstrózní třímetrový reliéf Abdela Abdessemeda.

Vytvořil ho z vycpaných zvířat – mrtvé lišky, zajíce, kozy, veverky nebo lasičky natřel načerno a „pohřbil“ do hlíny. Morbidní výtvor Kdo se bojí velkého zlého vlka, jenž byl jedním návštěvníkem označený za odpornou a smradlavou věc, upoutá pozornost. Něco takového se jen tak nevidí ani v současné realitě snadno dostupného hnusu a kontroverze.

Těch údivů ale bude víc. Za zády vám totiž zřetelně zní čeština. Otočíte se a překvapivě nikde nestojí skupina diskutujících našinců, nýbrž na vás z obřího filmového plátna shlíží známá tvář herce Karla Augusty. Na sobě má bílý lékařský plášť a v očích svůj ďábelsky nevinný výraz.

Možná na chvíli oněmíte. Ostatně kdy naposledy jste mohli vidět české, respektive československé dílo ve společnosti Pabla Picassa, Jeffa Koonse, Roye Lichtensteina, Davida Hockneyho nebo Jaspera Johnse? A navíc černobílý film. A v Paříži.

Vystřihování nosů

Filmovou Guerniku natočil v roce 1978 jako svou studentskou práci oceňovaný evropský filmař Emir Kusturica, rodák ze Sarajeva a absolvent režie v ročníku Otakara Vávry na pražské FAMU. Ve svém krátkometrážním bolestném dramatu odsuzuje perzekuci Židů během Hitlerovy éry a zamýšlí se nad absurdností i nespravedlností války.

Vypráví příběh židovského kluka, kterého otec vezme do Paříže na Světovou výstavu v roce 1937, kde byl představen onen slavný obraz španělského malíře. O několik let později, když je chlapec konfrontován s hrůzami antisemitismu, začne vystřihovat nosy z rodinných portrétů. Fotomontáží se snaží vytvořit svou vlastní Guerniku…

Tuto filmovou báseň sice nenatočil Čech, i tak se ale dostává našemu umění pocta poměrně nevídaná, když může na diváky působit na tak prestižním místě a v tak světové společnosti.

Sám průkopník kubismu o sobě jednou řekl: „Chtěl jsem být malířem a stal jsem se Picassem.“ Já zase šla na Picassa a stála jsem užasle u Kusturicova filmu.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám