RECENZE: Případ pro malíře naráží hned několikrát

Případ pro malíře s Viktorem Preissem a Davidem Matáskem v rolích kriminalisty Vašátka a malíře Horáce naráží na téměř padesát let staré reálie. Česká drogová scéna se za půlstoletí zásadně proměnila, a i když léková závislost je běžná i dnes, není snadné udržet v současných kulisách bez většího úsilí věrohodnost zápletky, kdy je mladá žena zavražděna kvůli dvěma ampulím dolsinu, léku proti bolesti.

Pravda, v životě se zabíjí i kvůli maličkostem. Jenže čtenářům a divákům detektivek i u nicotné záminky vždy záleží na tom, kdo a proč se zločinu dopustil a kdo a proč jako pachatel jen vypadá, protože bez toho celá ta pátrací hra ztrácí smysl a přestává bavit.

A právě v této zásadní rovině scénář selhává. Stěží by kvůli ampulím vraždil jak mladý muzikant, tak soused mrtvé a zároveň Vašátkův přítel, malíř Horác. Tito podezřelí se zkrátka nejeví podezřele ani chvíli a ani za mák, což je potíž, protože zrovna oni mají odvádět pozornost diváka od stop vedoucích ke skutečnému pachateli (ostatní postavy a jejich potenciální motivy jsou přitom celkem rychle opuštěny).

Tentýž motiv však bohužel není na závěr o moc věrohodnější ani u vraha, horlivého policejního nováčka, který se po boku Vašátka účastní vyšetřování a pokusí se svést šéfa falešným směrem.

Podivně však nejednají jen pachatelé a podezřelí. Vyšetřování například od počátku provází až hysterické chování Horáce k policii i samotnému Vašátkovi, se kterým chodívá už roky na ryby, a především s ním za tu dobu už lecjaký ten případ rozluštil.

Nelogicky se chová i kriminalista, který rovněž v nějakém záhadném hnutí mysli trvá na verzi sebevraždy a odmítá mluvit s důležitými svědky, místo aby je prostě vyslechl. Na takovém rádoby konfliktu bez důvodu se sledovatelná detektivka opravdu vystavět nedá.

Pokud už text postihly všechny tyto základní potíže, stěží se od něj pak dá očekávat napínavě nebo aspoň zajímavě rozvíjená pátrací linka. To by byl totiž zázrak.