„Až do prosince 2014 jsem od něho neměl žádné jasné vyjádření. Teprve pak mi řekl, že připravil základy pro nové album,“ uvedl Visconti.

Sám Bowie totiž řadu let neposkytoval médiím žádné rozhovory, a tak mnohé informace prozrazoval právě Visconti.

„Davidovým záměrem bylo utéci rokenrolu a přiblížit se jiným žánrům,“ pokračoval o nové desce Visconti. Proto je na ní patrný vliv popu, jazzu, elektroniky nebo krautrocku.

Rozhodně to nebylo nelogické uzavření kariéry. Bowieho prvním instrumentem byl totiž alt saxofon a během mládí ho zásadně ovlivnil jazz. Proti předešlému albu The Next Day (2013) jde nicméně na Blackstar o zásadní posun.

Bowieho nové studiové album.

Bowieho nové studiové album

FOTO: Columbia

Namísto přímočarých rockových skladeb nabízí experimentálnější kompozice se složitější strukturou a mnohavrstevnatým zvukem. Je to strhující, odvážné a mimořádně silné album. Nefunguje ale na první poslech, trochu provokuje a bez respektu překračuje žánrové hranice. Prostě typický Bowie.

Písničkovou formu skladeb charakterizuje specifický přístup k rytmice a zejména saxofon Donnyho McCaslina. Toho Bowiemu doporučila Maria Schneiderová, výrazná osobnost americké jazzové scény. „Snažil jsem se o tom moc nepřemýšlet. Chtěl jsem jen zůstat v daném okamžiku a udělat práci, kterou ode mě David chtěl,“ přiznal po skončení nahrávání saxofonista.

Čtyři ze sedmi skladeb na desce byly zveřejněny dříve. Tis A Pity She Was a Sue (In A Season of Crime) byly součástí výběrovky Nothing Has Changed (2014). Na novince nicméně vycházejí v lehce upravených verzích. Skladby Blackstar a Lazarus, která je součástí stejnojmenného muzikálu, Bowie zveřejnil koncem roku jako singly.

Nejméně jasné z celého alba jsou texty. Obsahují odkazy na Bowieho starší tvorbu i osobní výpovědi, které lze vysvětlit mnoha způsoby. Svůj hlas například propůjčuje postavě Lazara a zpívá o pocitech, které se jasně dotýkají smrti. Věděl, že natáčí poslední album a jeho dny na zemi jsou sečteny, proto jeho slova nyní dávají smysl v souvislosti s jeho těžkou chorobou.

„Podívej sem nahoru, jsem v nebi. Mám jizvy, které nelze vidět. Mám drama, které mi nemohou ukrást. Už mě každý zná,“ zpívá. Stejně mrazivý je i videoklip k písni, který Bowie zveřejnil den před vydáním alba.

Producent Tony Visconti nicméně v přiblížení obsahu textů moc nepomůže. Nebyl o něm prý od Bowieho informován a podle vlastních slov netuší ani to, zda je skladba Blackstar inspirována islámskými radikály, jak se obecně někdy soudí.

Blackstar je přesto zásadní album letošního roku. Je osobité a hudebně výtečné, vyšlo dva dny před smrtí svého stvořitele a je na něm jeho poslední pocit, ať již odhalený, anebo stále ještě ukrytý.

David Bowie: Blackstar
Columbia, 41:13

Celkové hodnocení: 90 %