Výstava, která probíhá v pražské Leica Gallery, je nejen poctou, ale i připomenutím stého výročí jeho narození.

Jako overturu lze chápat sérii aktů ze 40. let 20. století. Jako by si Bischof v ateliérovém prostředí pomyslně osahával křivky lidského těla a zároveň studoval dopad světla a stínu na objekt. Curyšská studia mu pomohla osvojit si nové vidění, které posléze aplikoval v interiérové reportážní práci.

Příkladem využití znalostí z ateliéru je fotografie nazvaná Budova Říšského sněmu, Německo 1946. Rozstřílená stavba stojí výhrůžně vzadu, vnímáme vlastně jen siluetu. V popředí v obrovské louži leží pomačkaná německá helma a její odraz společně s odrazem slunce vytváří dokonalou kompozici. Ten snímek obsahuje vedle kompozičního napětí i volnou symboliku, emoce či využití světla, protisvětla a odlesku.

Autor je schopen mnoho z výše uvedených prvků dostat i do na první pohled banální situace. Momentka Supi na bitevním poli ukazuje skupinku válečných fotografů a kameramanů, kteří mapovali boje v korejské válce. Když se díváme do tváří mužů s aparáty, vidíme v nich napětí, odhodlání i touhu. Co člověk, to jeden mikropříběh skrytý v očích.

Ačkoliv je Bischof hodně spojován s černobílou fotografií, expozice prezentuje i jeho barevné snímky. Jde o momentky z amerických velkoměst, ve kterých hraje hlavní roli auto a také křiklavá reklama. Jako by chtěl říci, že přichází ke slovu bezstarostná etapa života naplněná konzumem a užíváním si.

Na jedné stěně ve výstavní síni je citace o tom, že nikdo nesmí zapomenout na Bischofovo hledání krásy. Její nalézání je už věcí vnímavého návštěvníka galerie.

Pocta Werneru Bischofovi
Leica Gallery, Praha, do 24. 1.

Celkové hodnocení: 80 %