Článek
Padl v necelých osmadvaceti letech na haličské frontě a jeho smrt byla dlouho zahalena nejasnostmi a potvrdila se až s několikaměsíčním zpožděním.
Výstava představuje 54 obrazů, které pocházejí z veřejných i soukromých sbírek. Vzhledem k tomu, že Prucha vytvořil kolem dvou stovek děl, můžeme expozici pokládat za dostatečnou pro představu o jeho uměleckém vývoji.
Zásadní je rafinovaný způsob kladení barev. Pomocí impresionistické metody krátkých intenzivních tahů vedle sebe navozuje Prucha dojem plasticity krajiny i figur. Když se podíváme zblízka a ze strany, spatříme vystupující tvary, které přesahují z omezené plochy plátna až do prostoru vnějšího světa. Vytváří to dojem, že v zobrazované krajině opravdu fyzicky stojíme u stromu, který je na dosah, a lze se ho bez obav dotknout. Tam, kde tvůrce sahá až k cézannovské barevnosti, naplno se projeví jeho smysl pro kompozici a práci s danou skutečností. U temnějších témat, podobných svým zpracováním Munchovi, zase lze obdivovat tvůrcovu schopnost zdynamizovat pohyb figur.
Jindřich Prucha: Osamělý strom.
K výslednému estetickému dojmu přispívají kromě obrazů i rámy. Jejich archaicky zlacená masivnost či moderní tvarová ladnost uzavírá barevné plochy do smysluplného celku.
V knize, do které píší návštěvníci dojmy z výstavy, se jeden z nich pozastavuje nad tím, proč géniové umírají tak mladí. Možná proto, aby dokázali do svého krátkého života vměstnat co nejvíce kvalitních děl. A aby pod tlakem osudu zanechali, stejně jako Jindřich Prucha, něco, co definitivnost smrti přece jen překoná.
Komentovaná prohlídka s autorem výstavy Michaelem Zachařem proběhne v prostorách galerie 29. prosince od deseti hodin.
| Jindřich Prucha a Železné hory |
|---|
| Východočeská galerie v Pardubicích, do 24. 1. 2016 |