Vánoce a vaše písničky mají hodně společného. Souhlasíte?

Pokud máte na mysli každoroční uvedení Hodiny zpěvu, tedy vánočního hudebního pořadu pro děti, který od roku 1988 připravujeme se Zdeňkem Svěrákem, pak určitě ano. Letos se ale vysílal už v listopadu.

Jinak jsme ale se Zdeňkem moc vánočních písniček nesložili, snad jenom tři – Světové Vánoce, Těšení a Prosinec. A jelikož všechny mé písničky vznikají na texty, jejich iniciátorem byl Zdeněk, který je napsal. Je také autorem textů k písni Tajná místa. Není sice vánoční, není v ní ani slovo o Ježíškovi, ale lidé ji jako sváteční berou.

Jiné takové písně jste nesložil?

Ještě jednu s Karlem Šípem. Jmenuje se Ježíšek pláče.

Proč je jich tak málo?

Nechtěli jsme se do nich moc pouštět, protože jsou to takové chudinky. Normální písničky se hrají od ledna do prosince, kdežto sváteční znějí jenom v prosinci. A na to, že se hrají jenom v jednom měsíci, je jich už docela dost. Takže nabídku, abychom například se Zdeňkem Svěrákem nahráli vánoční album, bych určitě nepřijal.

Pouštíte si doma na Štědrý den své písně?

Nepouštím. U nás doma to vždycky dopadne tak, že si u stromečku zazpíváme Narodil se Kristus pán, a tím je to vyřízené. Hlavním lákadlem jsou dárky, takže zpíváme jenom jednu písničku, abychom je mohli rozbalit co nejdříve.

Předpokládám, že jste si během své skladatelské kariéry všímal toho, jaké vánoční písně napsali vaši domácí i zahraniční kolegové. Máte své oblíbené?

Naprosto geniální je Irving Berlin. Za války dostal úkol, aby pro americkou armádu napsal sváteční písničku, a na to konto vznikla White Christmas, kterou proslavil zpěvák Bing Crosby. V české verzi ji zpívá Yvetta Simonová pod názvem Sním o Vánocích bílých.

Obdivuju moment, kdy se po slovech Já sním o Vánocích zazpívá v takovém zajímavém intervalu slovo bílých. Tomu říkám autorská odvaha a drzost. A musím přiznat, že mám moc rád písničku Vánoce, Vánoce přicházejí, kterou napsal Jaromír Vomáčka a otextoval Zdeněk Borovec.

Vyznáváte nějaký vánoční rituál?

Jsem už potřetí ženatý a každá má partnerka přinesla nějaký. Lili jsme olovo, nechávali plavat skořápky a podobně. Teď je to ale nejvíc v pohodě, na Vánoce se u nás netrojčí a jsou naprosto civilní.

Býváte obvykle na Štědrý den doma?

Vždycky jsem byl doma, kromě jednoho případu. Kdysi před revolucí jsme hráli s kapelou v Hagenu v tehdejší Německé spolkové republice. Na naše vystoupení přišli manželé, ona byla Němka a on Řek.

Protože rodina té ženy nebyla nadšená z toho, že si vzala Řeka, poněkud se od ní distancovala. Týkalo se to i společně trávených svátků, a tak nám ti manželé na jednom koncertě nabídli, jestli bychom nechtěli Vánoce strávit s nimi. Souhlasili jsme a bylo to hezké.

Dárky spočívaly v tom, že jsme si mohli přát něco, co jsme si měli možnost rovnou splnit. A tak jsem si přál přehrát z gramodesky Beethovenův Císařský klavírní koncert. Moc jsem se na něj těšil, ale ten Řek ho pustil od druhé strany, takže jsem ho slyšel od prostředka a začátek pak na konci.

Býváte na Vánoce sentimentální?

Vůbec ne. Spíš je vnímám jako satisfakci za šrumec, který jim předchází. Rozčiluje mě totiž ten strašný rozruch kolem nich, pokud jde o obchod. Vždyť u nás v posledních letech Vánoce začínají už v září, ze všech stran se na nás valí reklama na ně i různé speciální nabídky. Vadí mi to, snažím se tomu vyhýbat. Jinak mám ale Vánoce rád.