Článek
„Udělal jsem pár chyb,“ zpívá v písničce No Pressure a ve skladbě I’ll Show You deklaruje: „Nezapomeňte, že jsem člověk.“ Což o to, takové sypání si popela na hlavu je jistě očistné. Bieberovi však ani po těchto slovních obratech nikdo neodpáře cejch náfuky, kterému popularita zamotala hlavu tak, že to nezvládá.
Purpose je hudebně a vlastně i textově jeho nejvyzrálejší deska. Je v ní totiž více napětí a emocí než na jeho předešlých počinech. Zakotvená je především v oblasti elektronické taneční hudby, ze které vykračuje k popu, hip-hopu, r’n’b i soulovému projevu. Nejlepší jsou však skladby, jež onu taneční notu příliš neakcentují (What Do You Mean?, Sorry, Life Is Worth Living nebo Love Yourself).
Kanaďan a jeho producenti si na kolekci také hrají se zvuky, lehce experimentují v rámci popové únosnosti, sázejí na různé hosty. Bieber ale pro to pozadí nemá moc zajímavý hlas, není na něm nic specifického, nic charakteristického, nic, co by ho odlišovalo od jiných, spíše průměrných.
Obal alba Purpose
Po poslechu celé desky se navíc ukáže, že se převážně nese v líném či středním tempu, čili v tomto ohledu nenabízí velké vzrušení. Je tím pádem zvukově mdlá, všechno na ní zní, jako by to bylo pod pokličkou. V zásadě je to tedy průměrný produkt zpěváka, který se stal slavným proto, jak vypadá a co při tom dělá, nikoli proto, že produkuje kvalitní popové písničky.
Pokud půjde Justin Bieber tímto tempem dál, mohl by první dobré album natočit někdy po čtyřicítce. Protože je mu teprve jednadvacet, můžeme být zatím v klidu.
| Justin Bieber: Purpose |
|---|
| Universal Music, 66:15 |