Článek
Kdy a kde jste se poprvé setkal s Kerry Ellis?
Poprvé jsem ji viděl na jevišti. Byla to náhoda, šel jsem se podívat na kamaráda, který hrál v My Fair Lady na West Endu. Kerry v tom souboru hrála také a byla dokonalá. Má úžasný hlas a skvěle vystupuje. Hned mě napadlo, že s ní chci spolupracovat, protože by mohla být ta pravá. Víte, od té doby, co jsem ztratil Freddieho (Mercuryho, zpěváka skupiny Queen, který v roce 1991 zemřel, pozn. red.), vlastně nepřetržitě hledám někoho, kdo má podobnou schopnost. Zpívám, ale nejsem zpěvák. Rád se věnuji svému řemeslu a skládám. A miluji, když můžu pracovat s někým, kdo umí píseň interpretovat srdcem.
Když jsme později dělali casting na muzikál We Will Rock You, pozval jsem Kerry, aby se ucházela o roli Meat. Samozřejmě byla úžasná a roli získala. Kdo to viděl, možná si pamatuje, že Meat má v první půlce muzikálu silný moment, ve kterém zpívá No One But You, což je dojemná písnička. Kerry ji každý večer zpívala výjimečným způsobem, potlesk pokaždé skoro přerušil představení. A tak jsme nejprve společně nahráli tuhle píseň, a poté jsme se posunuli a začali tvořit nové písně. Už spolupracujeme asi dvanáct let.
Vy jste s ní chtěl pracovat od prvního okamžiku. Jak reagovala ona? Přijala vaše nabídky bez váhání?
Ano, ale přibližovali jsme se k sobě postupně. Byl jsem zaneprázdněný a ona také. Nejprve hrála dva roky ve We Will Rock You, což uteklo jako voda. Poté zářila v mnoha dalších velkých rolích. Hrála v Miss Saigon, Bídnících a vybrali ji z asi pěti set uchazečů na roli zelené čarodějnice v muzikálu Wicked. Ta poslední role už jí opravdu zajistila slávu. Každou volnou chvíli jsme si ale ukradli a strávili ji společně ve studiu.
Turné Born Free Tour jste odehráli akusticky a při svíčkách. Jaké pro vás bylo vyměnit hřmící rockové pódium za klidné?
Je to úžasné, miluji to. Člověku to dovolí napojit se na publikum. Takový koncert dává daleko větší svobodu a možnost interakce. Opravdu si to užívám. Ale musím říct, že zbožňuji obojí. Rád hraji i velké koncerty, kde jsem za hrdinu a rockovou hvězdu.
Brian May a Kerry Ellis.
V roce 2010 jste produkoval její album Anthems. Napsal jste pro ni několik písniček a pak se podílel a na dalších nahrávkách. V čem vaše produkce desek spočívala? Dělám prakticky veškeré aranže a produkci. A také nahrávám v podstatě všechny nástroje. Ale spolupracujeme i s bubeníkem Johnem Micellim, který hraje na bicí v Meat Loaf. Baskytaru nám v poslední době nahrával Neil Fairclough. Oba jsou velice talentovaní.
Některé písně napíšu sám, jiné vytvoříme společně. Často a rádi nahráváme už existující písničky od skvělých skladatelů. Většinu života jsem hrál jen naše písně, tím myslím písně Queen. Nedělal jsem coververze. S Kerry mám ale možnost prozkoumat některé z nejlepších písní na světě. To je pro mě velká škola. Některé jsou neuvěřitelně komplexní a já je proměňuji pouze pro kytaru. Nyní pracujeme na další desce.
Kerry Ellis zpívá na vašich společných koncertech i písničky skupiny Queen. Hrával jste už dřív písně, které byly napsané pro Mercuryho, s nějakou jinou ženou?
Já vlastně vůbec s ženami moc nespolupracuji. Možná se našly nějaké výjimky, ale spíš ne. S Kerry pracuji rád, protože je inspirativní a máme dobrý pracovní vztah. Obzvlášť naživo. Dostali jsme se do bodu, kdy jsme na sebe dobře naladění a můžeme improvizovat a tvořit nové interpretace v podstatě na místě. Velmi se to liší od práce s Queen, kde je vše dané. Nemůžete měnit refrén uprostřed show. S Ellis můžeme dělat cokoli. To je zábava.
Na příští rok jste již ohlásili i několik koncertů Queen se zpěvákem Adamem Lambertem. Bude koncertním hlasem Queen už navždy?
To nikdo nemůže říct jistě. Adam má vlastní sólovou kariéru a velmi se mu daří. Být navždy pouze hlasem Queen mu nemůže vyhovovat. Ale každopádně máme úžasný vztah a my ho milujeme. Není jen vynikající zpěvák, ale i dokonalá součást toho, co jsme my.
Nahrají Queen ještě novou desku?
Nyní takový plán nemáme. Samozřejmě se to může změnit, ale v tuhle chvíli říkám ne.
Nedávno uplynulo další výročí od smrti Freddieho Mercuryho. Vzpomenete si na něho vždy 24. listopadu, když v roce 1991 zemřel?
Myslím na něj pořád, ve všech možných situacích. Je to, jako když ztratíte člena rodiny, vzpomínky přicházejí neočekávaně v různou dobu. Samozřejmě na něj myslím vždy na pódiu, protože je zásadní součástí koncertů Queen. A i když hraji s Kerry, věnujeme mu chvilku. Vlastně není možné, aby nebyl součástí čehokoli, co v hudbě dělám. Vždy tam je, protože jsme toho měli opravdu mnoho společného.
Často si na něj také vzpomenu, když někdo něco řekne a mě hned napadne, co by na to odpověděl on. Měl takový trochu podlý úsměv. Trochu ve svých reakcích riskoval, docela zlobil. Měl celkem drsný smysl pro humor. A ten s námi žije dál. Vím, že Roger (Taylor, bubeník Queen, pozn. red.) to cítí stejně. Občas Freddieho skoro slyšíme mluvit.
Chtěl byste ještě něco dodat?
No, to by bylo na delší povídání. Zdá se, že jdeme do války. A cítím, že děláme hroznou chybu.
Jste kritický k rozhodnutí Velké Británie přidat se k bombardování takzvaného Islámského státu.
Je to složité, ale cítím, že neděláme správnou věc. Takto slušné Syřany nepodpoříme. Bombardování jejich země jim nepomůže. Je to reakce, která se zdá být na první pohled dobrá, politici se teď určitě cítí důležitě. Já se ale obávám, že to k řešení problému nepomůže. Obávám se o životy nevinných, které budou ztraceny na všech stranách. Dochází k eskalaci násilí.
Jsem v šoku, co všechno se děje. Zdá se, že jsme se z jednadvacátého století vrátili o stovky let zpět. A i když je vina na straně teroristů, znepokojuje mě dojem, že ani my nejsme úplně nevinní.
Skončeme něčím pozitivním. Co vám v poslední době dělá radost?
Hudba. Radost mi činí, že existuje. A chystám se složit další.