Článek
Rok pro změnu shrnuje dvaapadesát úvah, minipříběhů a fejetonů, ze kterých sálá podobný pozitivní pocit jako třeba z úvah kazatele Fulghuma nebo dalajlamy. Silná inspirace buddhismem je evidentní. Jde o myšlenky tak prosté, že si je povrchní čtenář může splést s banálními, ale při hlubší úvaze si uvědomí, že jsou to naopak ty nejhlubší a nejdůležitější věci vůbec.
Autorka píše místy až zbytečně mystickým new-age stylem, ale proti obsahu nelze nic namítat. Navozuje krátké „aha momenty“, kdy si najednou uvědomila, že se nemusí chovat, tak jak diktují rodiče nebo konzumní společnost (nemusím dělat práci, která mě nebaví, nemusím mít doktorát, nemusím se obětovat příbuzným a vztahům, které za to nestojí, nemusím se snažit udržet něco, co stejně zanikne).
Nenechat se programovat společností a dovolit si žít šťastně, bez věčného spekulování o budoucnosti. To je prosté shrnutí Roku pro změnu.
Jak kdysi řekl křesťansko-buddhistický filozof Anthony de Mello, většina lidí by mohla být okamžitě šťastná, ale oni vlastně nechtějí. Radši se drží zavedených zvyků a předsudků, nadávají a pak toho před smrtí litují. I o nich Bronnie Wareová píše.