Článek
Francouzský spisovatel, filosof, esejista a dramatik, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1957, Albert Camus (1913 - 1960), je pokládán vedle Jeana-Paula Sartra za stěžejního představitele existencialismu. Sám se tomuto zařazení bránil, ale jeho dílo (romány Cizinec, Mor, Pád, esej Mýtus o Sisyfovi, dramata Caligula, Spravedliví, Stav obležení aj.) ho nepochybně k tomuto filozoficko-literárnímu proudu řadí.
„Dal jsem se na tvorbu, abych nepropadl zločinu. A oni si mě váží. Došlo k nedorozumění.“ Citát z Camusových Zápisků by klidně mohl pronést i titulní hrdina jeho dramatu Caligula. Mladík, obecně pokládaný za šílence, zkoumá hranice lidské moci a zároveň lidské podřízenosti. Chce ovládnout svět, chce, aby „slunce zapadlo na východě, spojit ošklivost a krásu a aby projevem utrpení byl smích.“ Může si to dovolit, protože je římským císařem, který nevěří ve vlastní božství, ani v nic jiného, co by ho dokázalo uspokojit. A tak podniká experimenty, kam až lze dovést lidskou existenci v absolutním ponížení a trýznění. Camus napsal Caligulu v roce 1938, na prahu dosud největšího válečného konfliktu, opakovaně se k němu vracel, v roce 1944 vydal tiskem jeho čtvrtou verzi a na scénu ho uvedl teprve v roce 1945 s Géradem Philipem v titulní roli.
V Divadle na Vinohradech nastudoval Caligulu režisér Martin Čičvák a do titulní postavy obsadil Ondřeje Brouska - po Andrim ve Frischově Andoře a Mozartovi v Shafferově Amadeovi je to již jejich třetí spolupráce na velké dramatické postavě. Další role ztvární Ivan Řezáč, Andrea Černá, Michal Novotný, Pavel Rímský a herci vinohradského souboru.