Článek
Naposledy jste v Praze vystupoval v únoru jako předskokan Eda Sheerana. Naučil jste se na turné od něho něco?
Jet na turné s Edem bylo potěšení. Maximálně tvrdě pracuje a na pódiu působí neuvěřitelně. Naučil mě, že i největší koncerty mohou mít osobní nádech.
Prý již intenzivně pracujete na druhém albu. Jak jste daleko?
Od té doby, co jsem vydal první desku, jsem napsal spoustu písniček. Hned po turné se vrátím do studia a začnu nahrávat.
Debut Room For Light jste vydal vlastním nákladem před dvěma lety. Co jste od té doby zažil?
Od té doby jsem projel kus světa a viděl mnohé jeho úžasné části. Přijel jsem na místa, kde jsem nikdy předtím nebyl, a lidé tam se mnou zpívali písničky, které jsem složil doma v ložnici. To bylo opravdu surreální.
Jste spokojen s odezvou, kterou vaše album získalo?
Ano, jsem šťastný. Když jsem ho začal nahrávat, opravdu jsem nevěděl, co mohu čekat. Vzhledem k tomu, že jsem ho sám financoval, a měl jsem tím pádem jen malinký rozpočet, je výsledek ohromný.
Na kytaru jste hrál od osmi let, na sólovou dráhu jste se vrhl v roce 2008 v jednadvaceti letech. Chtěl jste být muzikantem od dětství?
Abych byl upřímný, opravdu jsem to nevěděl. Hrál jsem na kytaru, skládal jsem pro jiné lidi a získával zkušenosti ve společnosti, která se zabývala hudebním managementem. Věděl jsem, že se chci motat kolem hudby, ale nic víc.
Vaše první EP Aiming For The Sun z roku 2010 produkoval Josh Friend z dubstepové kapely Modestep. Měl jste už tehdy jasnou představu o zvuku, nebo jste ho společně hledali?
Joshe znám z vysoké školy, spřátelili jsme se. Měl doma malé studio a přál si nahrát své první písničky. Původní představa byla, že jen dynamicky rozvineme zvuk pomocí bicích, baskytary, vokálů a violoncella. Pak se to teprve rozvinulo.
Co vás při tvorbě písní inspiruje?
Všechno. Můžou to být velké věci jako životní zkušenosti, pozorování, filozofie nebo třeba jen posezení s kytarou a fakt, že se mi podaří napsat dobrou melodii.