RECENZE: Mans Zelmerlöw umí

Byť jej na pražském koncertu doprovázela rocková kapela a jeho skladby tedy dostaly naživo zralý energický základ, patří k představitelům nové vlny evropského středního proudu. Ctí v něm melodiku, profesní kvalitu i způsob prezentace.

Devětadvacetiletý Mans Zelmerlöw je typ muže, kterého byste na ulici nepřehlédli. Není proto divu, že je charismatický také na pódiu. Jakmile na ně krátce po čtvrt na deset v neděli večer v Lucerna Music Baru vstoupil, uzmul si kompletní pozornost publika.

Toho mimochodem nebylo mnoho, jen tak čtyři stovky. V téhle zemi bohužel písničky z Eurosongu nemají na růžích ustláno, a tak ani nepřekvapilo, že pod pódiem bylo slyšet spíše cizí jazyky než češtinu.

Zdejší diváci se ale měli přijít poučit, možná i zdejší zpěváci. Zelmerlöw má na svém kontě šest řadových alb, je spoluautorem písniček na nich a v domovském Švédsku (a dnes už i v domovské Evropě, právě kvůli úspěchu na Eurosongu) boduje proto, že jeho skladby jsou přirozené, přitom emotivní a výborně zazpívané.

Intonačně nechybuje, má dobře zvládnutou techniku zpěvu, jeho hlas je civilní, přesto natolik výrazný, že poutá pozornost. Výtečně k němu sedí doprovodná rocková kapela, která se dělí o vokální party a rozhodně na pódiu nezkazí žádnou legraci, jak bylo vidět.

Při pohledu na zpívajícího Zelmerlöwa bylo také zjevné, že si dobře uvědomuje, že úspěch na Eurosongu může být oněch patnáct minut slávy, které na většinu populace v životě spravedlivě čekají. Proto si užíval pražského vystoupení i s tím, že nepřišlo tolik diváků, jak by se na koncert vítěze prestižní hudební soutěže slušelo.

Je profesionál, který ovládá svou práci a nese si zajímavý autorský potenciál. Možná jen neměl pražský koncert zdobit coververzemi. A možná měl písničku Heroes zazpívat sám a nedávat tolik prostoru divákům. Vždyť právě jeho výkon z ní dělá opravdu kvalitní popovou kompozici.

Před Zelmerlöwem vystoupili český zpěvák Pavel Callta a skotský písničkář James Gillespie. Oba před publikem obstáli se ctí.