Článek
Připomíná, že básnické knihy nečteme jen proto, abychom byli vzdělaní, ale především proto, aby zkrášlily náš svět, rozšířily naše nitro a pomohly nám budovat vlastní život a svět. Proto se stávají součástí naší bytosti.
Oddíly jako Šrámkův splav na Otavě, Žít nebo přežívat, Patologická anatomie, SOS, Vzpomínka na Arles, Trocha poezie pro bezčasí symbolizují témata i šířku básníkova pohledu. Neznamená to, že se utápí jen ve vlastních pocitech, bez vztahu k realitě.
Obal knižní novinky
Autor nechce vystihnout jen kouzlo pomíjivých chvil, ale hledá nové formy pro vyslovení burcujících slov. Globalizace narušuje tradiční rovnováhu života, říká nám. Duchovní rozměr je devastován bezcennými škváry, rodinné hodnoty jsou rozvráceny, mizí identita občanů i národů – na oplátku se daří chaosu a úchylnostem. Současná idea bohatnutí se stala náhradou životního smyslu.
Láska není hmatatelná, ale musí existovat, aby držela lidskou evoluci pohromadě, formuluje své přesvědčení. Láska je zvláštním druhem informace. A základním předpokladem sdílení světa je víra v člověka. Mohlo by se zdát, že tyto poetické fejetony jsou až mentorské. Kdo však sleduje básníkovou odborné dílo, naposledy třeba Tajemství mozku nebo Lékařem sobě, tak ví, že jde o několik podob téhož zájmu o člověka. S bolestnou vírou v jeho budoucnost.