Hlavní obsah

Nový Fellini? Sorrentino to odmítá

Právo, míš

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Po celosvětovém úspěchu filmu Velká nádhera se o italském režisérovi Paolu Sorrentinovi začalo mluvit jako o novém Federicu Fellinim, jehož Sladký život Sorrentinův oscarový film v mnohém připomíná. Jemu samotnému to – celkem logicky – není moc příjemné a nařčení, že Felliniho imituje, odmítá.

Foto: Profimedia.cz

Italský režisér Paolo Sorrentino

Článek

„Snažím se od něj naopak zůstat tak daleko, jak je to jen možné. Pokud je někdo tak skvělý jako on, je lepší si od něj držet odstup a raději být blíž režisérům méně dobrým, abych ze srovnání s nimi vyšel lépe. Pro mě je Fellini jeden z nejdůležitějších a nejmilovanějších režisérů.“

Letos pětačtyřicetiletý Sorrentino začínal jako scenárista s neapolskými divadelníky a filmaři. Jeho režijním debutem byl v roce 1998 krátký snímek L’amore non ha confini. A už následující celovečerní debut Přebytečný člověk (L’Uomo in piu), jímž režisér zahájil dlouholetou spolupráci s hercem Tonnim Servillem, byl uveden v roce 2001 v soutěži benátského festivalu.

Další film, Následky lásky (Le conseguenze dell’amore, 2004), už se ucházel o Zlatou palmu v soutěži festivalu v Cannes a v domovské Itálii získal četná ocenění.

Následoval originální portrét italského politika Giula Andreottiho Božský (Il Divo, 2008) a pak první anglicky mluvený snímek – příběh stárnoucí rockové hvězdy Tady to musí být (This Must Be the Place, 2011) se Seanem Pennem v hlavní roli. Velká nádhera mu díky Oscarovi a Evropské filmové ceně vynesla pověst světové režisérské hvězdy.

Reklama

Výběr článků

Načítám