RECENZE: Keith Richards má album pro radost

Novinka se nese v duchu pořekadla „Nic nemusím, ale můžu všechno“. Žádná revoluce, žádné překvapení, ale dobré kytarové riffy, slušné písničky, průměrný zpěv. Zkrátka klasický Richards.

Hned v úvodní stejnojmenné písni je blues takové, jaké byly skladby Richardsových idolů Leadbellyho nebo Roberta Johnsona. V tomto duchu na albu pokračuje, ovšem nabízí i písně, které připomenou domovské Rolling Stones nebo třeba styl Toma Pettyho. V písničce Blues In The Morning se objeví saxofon loni na konci roku zesnulého Bobbyho Keyse, v Illusion nádherně zpívá Norah Jones, v Something For Nothing je slyšet gospelové prvky, přitom skladba stále zůstává bluesová.

Richards zpívá a někdy jenom hovoří jakoby bez zájmu, ledabyle, jeho hlas je slabý. V jeho písních to ale vyhlíží zajímavě, originálně. Potvrzuje to tezi o tom, že tahle deska vyšla proto, že na ni měl chuť. A nejzajímavější na ní je, že ji natočil on, kytarista Rolling Stones.