Článek
Jako by festival chtěl vytáhnout všechny trumfy již na začátek, protože přivedl do pražského Rudolfina po sobě hvězdy současné hudby – Poláka Piotra Anderszewského s Českou filharmonií a dva londýnské orchestry – Philharmonia a Academy of St. Martin in the Field.
Je ale s podivem, že nikdy nebyla Dvořákova síň úplně zaplněna.
Páteční koncert České Filharmonie řídil čerstvě jmenovaný šéf Bamberských symfoniků a její stálý host v této sezóně Jakub Hrůša. Klavírista Piotr Anderszewski byl sólistou u nás málo hrané Koncertantní symfonie jeho krajana, klasika polské hudby počátku 20. století Karola Szymanowského.
Jakub Hrůša jako stálý host České filharmonie
Nadchl především vystižením folklórních prvků díla, což potvrdil v přídavku Tří tanců Maďara Bély Bartóka. Hrůša pak s téměř „bělohlávkovskou“ grácií podal s Českou Filharmonií Dvořákovu Symfonii č. 4 d moll, další ze sudých symfonií skladatele v tomto ročníku.
Sobotní hostování Philharmonia Orchestra mělo největší hvězdu v postavě již 86letého dirigenta, Němce Christopha von Dohnányiho. U nás častý host svým nenápadným vedením připravil s orchestrem zážitek hned úvodní Nezodpovězenou otázkou Američana Charlese Ivese, kdy využil i prostoru celého Rudolfina s trubkovým sólem na chodbě balkónu. V náročném Houslovém koncertu Památce anděla od Albana Berga se zaskvěla technicky i výrazově Němka Carolin Widmannová a večer zakončila Schubertova „Velká“ symfonie č. 9 ve velkém zvukovém lesku.
Hvězdný dirigent Christoph von Dohnányi
Nedělní večer patřil vystoupení dalších londýnských hostů – Akademii svatého Martina. Ti bez dirigenta přivezli hvězdnou sólistku, německou klarinetistku Sabine Meyerovou, kterou objevil kdysi Herbert von Karajan. Předvedla technicky virtuózně známý Mozartův Koncert A dur, v němž však skutečnost, že ho zahrála na nyní populární basetový klarinet, ovlivnila nepříznivě kvalitu tónu.
V dalším programu večera (Elgar, Dvořák, Haydn) vyzvedněme především kouzelně zahranou Smyčcovou serenádu Dvořáka a citlivě se všemi i divadelními finesami podanou Haydnovu Symfonii č. 45 „Na odchodnou“, kdy nakonec zůstávají na podiu pouze dva hráči.