Článek
Scénář prvních dvou dílů, které televize poskytla k promítnutí, je srozumitelný, napínavý a relativně uvěřitelný. Vražda krajského politika Karase působí jako běžný příběh z naší současnosti – až na středověké mučicí praktiky.
Režisér Jiří Strach seriál slušně obsadil (policisty hrají mimo jiné Jiří Langmajer, Stanislav Majer či Zuzana Kanócz). Jen Miroslav Donutil jako velitel kriminalistů tam moc nesedí. Nejde o to, že by nebyl dobrý herec, on je výborný herec (pokud hraje v Černých baronech nebo v Kurvahošigutntág). Jakmile ale začne v mysticky stylizované a smrtelně vážné detektivce mluvit o vraždách, český divák může mít problém s uvěřitelností. Pořád tak nějak čeká, že najednou začne vyprávět historky o tom, jak „Franta Kocórek spadl ožralé pod šalinu“.
Žádný český seriál se neobejde bez Slovenky (na snímku Zuzana Kanócz)
Zuzana Kanócz neboli kolegyně z „Blavy“ má být tak trochu autistická postava. Nevnímá, co říkají ostatní, nadává, působí arogantně. A tady už se dostáváme do oblasti zbytečných klišé ze skandinávských a britských seriálů. Proč nemůžou být ve filmech normální policisté? Trochu unavení, nevrlí, otrávení byrokracií, ale v podstatě funkční. Ve skutečném životě to přece nejsou ani geniální autisté, ani inspektoři Clouseauové.
Tým kriminalistů vyšetřuje vraždu.
Druhé klišé zní, že kriminalista musí být rozvedený a mít dospívající dítě, se kterým si nerozumí. Třetí a poslední seriálové klišé není ani tak škodlivé jako úsměvné. Všimli jste si, že v každém seriálu dnes musí být jedna Slovenka? Jako by to diktovaly jakési eurosměrnice. Labyrint – Kanócz, Policie Modrava – Norisová, Případy 1. oddělení – Onufráková, Terapie – Pauhofová, Cirkus Bukowsky – Farkašová, Až po uši – Kolesárová...
Celkové hodnocení: 70 %