Colours of Ostrava: Koncert Kasabian byl zážitkem

Na plakátech zvoucích na festival byli Kasabian prezentováni jako druhá hvězdná kapela, hned po Islanďance Björk. Zatímco ta si svým koncertem podmanila atmosféru prvního dne, Kasabian učinili v pátek totéž.

Obrovský nápis na pódiu s informací „48:13“ se vztahoval k aktuálnímu loňskému albu, které je oslavou kytarového indie rocku, jenž se v podání Kasabian přemístil z klubů do velkých hal a na hlavní festivalové časy, a také vrcholným dílem v diskografii čtveřice z Leicesteru.

V živém ostravském provedení se na prezentaci písniček podílelo šest muzikantů, z nichž prim hrál floutkovsky vyhlížející zpěvák Tom Meighan, přičemž kytarista Sergio Pizzorno neopomněl dát během hodinu a čtvrt trvajícího setu najevo, že ústřední umělecký mozek kapely je on.

Zpíval, tančil s kytarou i bez ní a nakonec děkoval nadšenému publiku s takovou vervou, že se na molu vysílen svalil na záda a Meighan ho tahal po zemi zpátky. Když už zase oba stáli, objali se chlapsky a srdečně, jako by si opět uvědomili, jak velký kus práce s Kasabian po osmnácti letech existence vykonali.

V Ostravě to byla pravá rocková show. Nebyla vizuálně zvlášť nápaditá, ale interpretačně v podstatě neměla chybu. Meighan zpíval velmi jistě, nástroje tvořily pod jeho zpěvem jistou instrumentální masu, přitom veskrze dobře čitelnou (což jde i na vrub dobrému zvuku) a repertoár navíc umožňuje kapele vystavět koncert tak, aby ani na okamžik neztratil napětí a drajv.

K tomu přispívají i hrátky s elektronickými zvuky, jež na chvíli nahradily dominanci kytarových riffů a stěn. Výsledkem byl výborný koncert, energický, upřímný a velmi dobře přijatý.

Je obvyklé, že dramaturgie festivalu Colours of Ostrava je tak nabitá, že v ní je těžké nalézt slabší místo. Pořadatelé všechny kapely znají, pečlivě je vybírají a nabízejí je s klidem v duši i s vědomím, že jde o skutečnou stylovou kvalitu. Navíc je na všech pódiích velmi dobrý zvuk. Proto lze celé odpoledne a večer chodit od scény ke scéně a nasávat muziku různých stylů, vždy zajímavou a poctivou. Páteční program to hned několikrát připomněl.

José Gonzáles je vynikající švédský písničkář, který zpíval s doprovodnou skupinou, s citem, delikátně a svým hlasem tkal nad komorním hudebním základem velké melodie. Navíc patří k těm umělcům, kteří mistrovsky pracují s tichem. Používá ho ve svých písních, nebo se ho dotýká, koketuje s ním, přitom dokáže skladbu dovést k takové gradaci, že je to na folkový set až strhující.

Britští The Cinematic Orchestra mísí ve své hudbě nu jazz s elektronikou. Svádí to k tomu zavřít oči, což mnoho diváků v Ostravě v pátek večer učinilo, a vnímat promyšlené struktury kompozic, kouzlo improvizace i fakt, že skladby této formace dostávají ráz filmové muziky. Za zavřenýma očima se tak mohou odehrávat nejrůznější příběhy, protože formace posluchače nesvazuje dogmatem či návodem.

Až tranzovní byly rytmy a hudební postupy afrických skupin. Jihoafričtí Abavuki zaujali směsí africké a kubánské muziky postavené především na bicích nástrojích, Kasai Allstars z Konga zase nechávali své skladby postupně sílit, až to posluchače naprosto vtáhlo a pak ještě převálcovalo.

Zpěvačka St. Vincet je, pravda, trochu lepší na desce. Naživo neměl její alternativní elektropop civilnost známou z nahrávek. Přesto to byl dobrý koncert velmi svérázné umělkyně, rovněž slušné kytaristky.

I v pátek se na scénách čtrnáctého ročníku Colours of Ostrava objevovaly české kapely. Xindl X, který program velkých scén odstartoval, zpíval své songy i protestsongy a s diváky si v mezičase povídal, bavil je i přiměl k tanci. Zajímavé bylo zjištění, kolik silných skladeb a vlastně i rádiových hitů tento písničkář v repertoáru má.

Jelen, objev loňského roku, přišel, zahrál a rozpohyboval. Prezentoval hlavně písničky ze svého loňského debutu Světlo ve tmě, na tři skladby pozval stálého hosta, nadějnou zpěvačku Kateřinu Marii Tichou, a takto si užíval přízně, které se mu od diváků v ostravském odpoledním horku dostalo.

Zpěvačka skupiny Mucha si na pódia řešila vlastní záležitosti, dokonce i ty spojené se svým pobytem na festivalu, legendární Stromboli zase vtáhli posluchače do svého jazzrockového období konce osmdesátých let a připomněli, že kytarista Michal Pavlíček v tandemu s Bárou Basikovou jako zpěvačkou zanechali českému rocku opravdu významný dar v podobě mnoha silných skladeb.

Za zmínku rozhodně stojí i komorní set výrazné slovenské písničkářky Katarzie, stejně jako profesionální rockový koncert Adriana T. Bella, nositele ceny českých kritiků Apollo za loňský rok. Nadšené reakce vyvolalo také vystoupení Bratří Ebenů v hale Gong.

K vidění i slyšení toho bylo v pátek samozřejmě mnohem víc. V sobotu bude festival pokračovat, hlavními taháky dne jsou Rudimental, Owen Pallett nebo Clean Bandit.