RECENZE: Miroslav Pechánek dává literám další design

Stejně jako v bibli bůh, umí i Pechánek učinit na plátně slovo tělem. Dokonce nepotřebuje celé slovo, stačí mu písmeno, se kterým nakládá jako s figurou. A zasazuje ji do kontextu, jehož smysluplnost podporuje na první pohled jasnými, ale i skrytými symboly. Kontrast mezi daným významem a latentním druhým plánem pak vytváří potřebné napětí k tomu, aby pozorovatel propátrával naznačený děj ze všech stran.

Druhým aspektem Pechánkovy tvorby je důraz na symboliku barvy. Ve dvojici děl nazvaných Pocta Janu Husovi I a II chce především naznačit palčivou hmotu ohně stravujícího neústupného kazatele.

Oprostil se však od transparentního zobrazení trpícího světce. Ten je připomenut jen gotickými verzálami J a H v červené i žluté verzi. A téma ohně jako živlu rozvedl volnou citací, kterou představuje krabička sirek s nápisem Safety Match na etiketě.

Na druhé verzi obrazu ještě připomenul Husovo domnělé kacířství, když na horní okraj postavil čtyři černé ďábelské démony, které měl odsouzenec na posměšné papírové čepici, s níž šel na hranici. Černá a červená byly ve středověku symbolem smrti a krve, takže je grafik využil k tomu, aby celou scénu ještě podtrhl.

Podobně strukturuje starozákonní triptych Judita s hlavou Holoferna. Svůdkyně je vyjádřena opět pouze jedním písmenem, štíhlým J, a popravený milenec výrazně červenou tečkou vedle černého H. Vypadá jako krvavá skvrna a ležící verzálka připomíná uťatou hlavu.

V plakátové tvorbě je tvůrce výrazově bohatší. Využívá takřka surrealistických koláží, odkazuje k psychedelickým tématům šedesátých let, adoruje secesi i hravost popartového snění.

Tvorba Miroslava Pechánka má oporu především v řemeslně dokonalém zpracování. Jeho nejsilnější stránkou je fakt, že dokáže své abstraktní nápady zhmotnit. A umí pozorovateli předat aspoň na chvíli část své fantazijní invence.