Hlavní obsah

RECENZE: Předpokoje spisovatelky Alice Munroové

Právo, Klára Kolářová

Nakladatelství Paseka vydalo další z povídkových sbírek kanadské nositelky Nobelovy ceny za literaturu Alice Munroové. Tentokrát jde o knihu z roku 1999 s názvem Láska dobré ženy.

Foto: ČTK

Třiaosmdesátiletá kanadská spisovatelka Alice Munroová je držitelkou Nobelovy ceny.

Článek

Autorka kdysi prohlásila, že nikdy nechtěla napsat román. Rozsah povídek jí zcela vyhovoval a navíc si nebyla jistá, jestli by se na rozsáhlejší útvar dokázala koncentrovat.

Ve svých povídkách se často zabývá tématem rozcestí, zásadního rozhodování. Sleduje své postavy v podivném bezčasí těsně předtím, než se k zásadnímu kroku odhodlají, avšak důsledky těchto voleb ji už nezajímají, nanejvýš je zmíní chvatně, stručně, v posledních řádcích. Její hrdiny tak formují situace, které předcházejí nevratnému rozlomení jejich světa.

Toto autorské zaměření lze dobře doložit na povídkách Láska dobré ženy nebo Děti zůstanou tady. V první jmenované váhá ošetřovatelka, jestli má manžela své pacientky konfrontovat s děsivým zjištěním.

Foto: nakladatelství Paseka

Obal knižní novinky

Čtenářská satisfakce z rozuzlení se však nedostaví, Munroová končí své vyprávění v nejnapínavějším bodě. V druhém jmenovaném příběhu pak sledujeme ženu, jež se rozhoduje, jestli opustit svého manžela a děti.

Její volba je pak na konci sice zmíněná, ale důležitější roli než napětí mezi rodinnou povinností a zamilovaností tady hraje ono krátkodobé přešlapování, kdy si hrdinka mapuje různé verze budoucnosti. To, že se nakonec pro jednu z nich rozhodne, je v autorčině pojetí jen povinným dovětkem, nadbytečným opentlením.

Povídky třiaosmdesátileté Munroové fungují také jako zajímavý vhled do generace žen – jejích vrstevnic, které byly sice méně upjaté než jejich rodiče, ale zároveň si své životy nedokázaly zařídit podle svých představ a namísto toho naplňovaly své role tak, jak společnost žádala. Její hrdinky berou mateřství jako další logický krok a rodí děti, aniž by po nich skutečně toužily. Manželství pro ně představuje vítané osvobození ze světa omezujících rodičovských pravidel, aby o pár let později zjistily, že je to jen další stísněná klec.

Práce Munroové vyvrací rozšířenou představu, že žánr povídky je jen ledabyle zařízeným předpokojem, kde si autor chvíli povinně zastagnuje, aby se později mohl vydat k velkým románům. Ale pokud by na tomto otřepaném předpokladu přece jen něco bylo, tak Munroová si svůj předpokoj vyzdobila tak uhrančivě, že se čtenáři odsud moc nechce.

Celkové hodnocení 80 %

Může se Vám hodit na službě Zboží.cz:

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám