RECENZE: Utiš svůj pláč, Argentino, zase už v Praze

Praha zkrátka na Evitu nemá štěstí. Tu první v roce 1998 ve Spirále zničil režisér Petr Novotný nepohodou s autorem českého libreta Michaelem Prostějovským, místo kterého se dostal ke slovu otrocký převod Jiřího Bryana. Po titulcích k filmu s Madonnou a Banderasem, Brnu, Plzni a Ostravě hraje se Prostějovský tedy konečně i v Praze. Jenomže hrát Evitu na dva muzikálové herce možné není. A na sedmičlenný orchestr také moc ne.

Všechna čest Monice Absolonové v titulní roli. Místy je Evitou věrohodnější než Radka Fišarová a Tereza Slouková ve Spirále, zejména v polohách vnitřního patosu postavy, která dokázala strhnout k účasti ve prospěch nepříliš počestného díla svého muže, diktátora Peróna, davy. Na jevišti obstojí vedle ní bohužel už jenom Peter Strenáčik jako vypravěč a bouřlivák Che. Ti dva spolu ale kládu epického příběhu bohužel neunesou.

Na hercích se nemají páchat zločiny. Koho napadlo obsadit Peróna Karlem Rodenem, měl by viset v králíkárně za zadní nohy. Nebo že by stvořitel znamenitých filmových a divadelních rolí ztratil soudnost? Do jeho dýchavičně vyšeptalých songů bez špetky hudebního sluchu se mi soustavně pletly verše: „Jó, šišlala,“ a „ ...nevydala hlásku“. Důstojnost utopil v prkennosti, kostým a plnovous si vypůjčil od T. G. Masaryka.

Sokol si nepřekonatelných úskalí byl vědom. Libreto i partituru osekal na dřeň a prázdnotu se snažil doplnit na psacím stroji vyťukávanou cestománií po Argentině 40. a 50. let. Výsledek? Ještě větší prázdnota, než jsme doufali. Hudební nastudování je přibližné (Kryštof Marek), choreografie v muzikálu je zbytečná, protože company je dřevěná.

Koho je Evita vlastně prohrou? Studio DVA musí naplnit velké divadlo na Václaváku. Muzikál je jistota, i kdyby sebepitomější byl. Sokol si také chce vydělat a v tom mumraji občas něco pěkně odflákne, třeba Válku Roseových v Příbrami. Možná ho po premiéře Evity uspokojil obvyklý muzikálový rituál. Publikum se mohlo uplácat ve stoje, jak je v kraji zvykem, ministr kultury přinesl na jeviště kytici. A tak brala hanba za ten nepodarek aspoň recenzenta.