Článek
Na jeho barevných akrylech a černobílých inkoustových kresbách se fantazii opravdu meze nekladou. Obrazy měst, plné netradičních staveb, připomínají výpravy vědecko-fantastických filmů. Jsou zasazeny v indiferentních pouštních krajinách či abstraktních přírodních kulisách. Někdy je nechává Brix splynout do jednoho výtvarného výrazu. Obří ulity vytvářejí v jeho podání jak gigantická sci-fi obydlí, tak i postindustriální krajinnou scenérii vzdálených planet.
Témata v sobě prolínají surrealistickou plasticitu hmoty s naznačenými symboly, jako jsou mořská mušle, soustředné kruhy v poli či obří včelí plástve.
Nejednoznačnost i abstraktnost sdělení posouvá Brixovy práce do oblastí, ve kterých je třeba soustředit pozornost jak na poloodhalený detail, tak i fundamentální komplexnost kompozice.
Michal Brix oba fenomény prolíná s rafinovanou výtvarnou kreativitou. Pohrává si s křivkami a zaoblenostmi, které v drtivé většině případů rámuje blankytně modrou klenbou nebe s bílými obláčky. Tento mírně kýčovitý prvek vyostřuje romantizující a naturalistický pohled na věc. Malířovy krajiny totiž nelze jednoznačně označit jako oku lahodící scenérii, stejně tak je nelze chápat jako děsivě odcizenou planetu bez populace a všeho živého vůbec.
Jsou tedy lidé pro Brixovy futuristické vize tak zbyteční, že se bez nich obejde? Nebo je můžeme hledat v útrobách modernistických staveb a pouze spekulovat, jakou vlastně úlohu hrají v nových světech?
Každý příchozí si může prožívat vlastní představy o tom, co lidstvo čeká. Michal Brix to díky svým obrazům ví dávno.
| Michal Brix: Kresby – obrazy 2013 – 2015 |
|---|
| Galerie Jaroslava Fragnera, Praha, do 27. února |