RECENZE: Komedie bez vtipu je vždycky trapná

Zatímco si však většina debutantů ke svým autorským prvotinám vybírá osobní témata, jimiž chce světu cosi důležitého sdělit, Svoboda se rozhodl pro žánr lidové komedie.

To samo o sobě zní lákavě, filmařů schopných natočit dobrý žánrový film u nás dlouhodobě povážlivě ubývá.

Bohužel výsledek se zařadil do seznamu takzvaných komedií, jimž chybí to zásadní, tedy vtip. Na jeho místě je humor řečený podpásový čili odehrávající se převážně kolem tělních partií od pasu dolů.

Historka o chlápcích, kteří se živili provozováním městského bazénu a zbankrotovali, zprvu připomene vynikající britskou komedii Do naha!. Čtveřice kamarádů v podání Davida Novotného, Bolka Polívky, Davida Matáska a Lukáše Latináka se z nedostatku jiného výdělku rozhodne založit firmu Hodinový manžel, tedy domácí výpomoc tam, kde manžel buď chybí, nebo je coby údržbář neschopný.

Kamarádi tak hodlají vydělat a splatit dluh, který sice leží na nájemci bazénu (David Novotný), ale chlapské přátelství velí nést potíže společně s ním.

Jenže záhy je zřejmé, že to je vše, a víc než očekávatelný fakt, že ženy jsou žádostivé spíše jiných služeb než zavěšení lustru či opravy odpadu, autor nevymyslel.

A tak se dostáváme spolu s nebohou čtveřicí do pavučin žen, které jsou především nekonečně pitomé a dále už jen sexuchtivé až k trapnosti.

Taškařice se tak odehrává v situacích, kdy se například Bolku Polívkovi dostane vyšetření per rectum od Evy Holubové, David Novotný uvízne v náruživých vnadách Jitky Čvančarové, David Matásek objeví a přizná homosexuální orientaci, ve slovenské pasáži předvede Andrej Hryc dlouhou slovní ekvilibristiku se slovem jebat…

A to je z hlediska děje vše. Vlastně jde jen o sled skečů na dané téma, přičemž jsou vesměs předvídatelné tak, že si divák předem (ovšemže marně) přeje, aby se nemusel dívat na to, co již mnohokrát viděl: předčasné užití viagry a následné potíže.

Že to není úplně strašné, za to vděčí film několika přece jen vtipnějším nápadům (přebývání ve vypuštěném bazénu, stará paní, která fandí Dukle), ale zejména tomu, že si Svoboda vybral zdatné spolupracovníky: kameramana Karla Fairaisla, střihače Adama Dvořáka a dobrý herecký tým.

Tomu jednoznačně vévodí David Novotný v roli muže, který by si navzdory všemu rád uchoval důstojnost. I další obsazení alespoň částečně překryje největší trapnosti hereckým zvládnutím situace. O tom, že by Hodinový manžel byla dobrá komedie nebo nadějný debut, ale nemůže být řeči.

Je totiž velmi smutné sedět v kině s hrstkou diváků, která si koupila lístky v naději a dokonce s dost pevným odhodláním se smát – a slyšet ze sálu jen ticho a občas natěšené uchechtnutí, které záhy skončí v prázdnu přesně v souladu s tím, jak rychle a bez pointy vyšumí většina situací na plátně.