Článek
Závěrem roku ostatně Prima neměla zrovna šťastnou ruku, když ji předběhla mnohem menší televize Barrandov. To však neukazuje celoroční rozložení sil a ani z toho nic nevyplývá do budoucna. Barrandovská písničková směska s Kateřinou Brožovou jen ulovila starší publikum, které bylo v minulosti zvyklé vyhledávat podobnou zábavu u České televize.
Jak se ukazuje, bez ohledu na věk diváků, místo novátorství se uspěje na konci roku spíš s osvědčeným formátem a tvůrci. Vítězem silvestrovské zábavy se stala veřejnoprávní ČT a nejatraktivnějším pořadem večera Všechnopárty Karla Šípa, již sledovalo 35 procent lidí u televizních obrazovek.
Na letitém soupeření tří velkých stanic o pozici jedničky na trhu je však zajímavé především to, že se dlouhodobě přetahují o mladší diváky. Primě se letos povedlo zaujmout je seriálem Vinaři, zasahovat do boje se však v posledních letech významně snaží i Česká televize.
Nejnápadnější je přitom její snaha nestavět jen na mainstreamových seriálech, což přináší nové příležitosti pro scenáristy, kteří už nejsou nuceni psát takzvaně pro všechny. Jenže zatím se ukazuje, že téma se patrně nejlépe hledá v oblasti zločinu, a tak loňská i letošní vlna krimi, jíž filmařským zpracováním kralovala druhá řada Cirkusu Bukowsky, bude pokračovat i příští rok.
Vzniká pokračování Případů 1. oddělení natočených podle skutečnosti a rodí se i další projekty týmu kolem tvůrců Cirkusu Bukowsky, režiséra Jana Pachla a kreativního producenta Josefa Viewegha.
Výraznější pokusy o komediální tvorbu už tak úspěšné nebyly. Autorům seriálu Neviditelní se nepovedlo dostatečně ukáznit scénář ani režii, a tak se navzdory spolehlivému hereckému obsazení utopili v satirickém vtipkování. Z původních titulů sitkomového typu zaujala jen Čtvrtá hvězda Jana Prušinovského a Miroslava Krobota.
Ve druhé, pětidílné řadě cyklu Nevinné lži, který nabízel aktuální témata v různých žánrech od několika režisérů a scenáristů, vynikl film Bohdana Slámy Na dně skleničky.
Největším a nejambicióznějším projektem ČT zůstal i letos cyklus České století, které se ve druhé sérii vrací ke klíčovým okamžikům našich moderních dějin. V závěru sice rozvířil debatu o zobrazení současných osobností, jenže celý projekt vzbudil hlavně otázky tvůrčí, tedy jestli by autoři nedospěli k přesvědčivějším a přínosnějším výsledkům, kdyby si jako výchozí zvolili přístup dokumentární.