Článek
V sevřeném prostoru, ve sklepních prostorách galerie, je Bílkovo dílo prezentováno v několika liniích. Chýnovského rodáka chápe veřejnost především jako sochaře.
Liberecká výstava ho však představuje také jako ilustrátora či grafika. A také coby osobního přítele spisovatele a básníka Otokara Březiny či básníka Julia Zeyera.
Bílkův výtvarný rukopis je nezaměnitelný. Tematicky i následným zpracováním. Figury proroků, světců či osobností českých dějin (Žižka, Hus, Purkyně) vypadají jako vyryté holýma rukama. Jsou syrové, místy tvarově až na dřeň oholené. Stojí jakoby mimo náš reálný čas. Určující je však gesto, dynamika pohybu či výraz tváře. Utrpení, bolest a duchovní kontemplace prostupují celým tělem, celou kompozicí daného díla.
Je skoro lhostejné, jestli jde o skulpturu, ilustraci či portrét. Duchovní rysy modelují tvář vždy tak intenzivně, že i z plochy hrubého papíru vystupují postavy do prostoru.
Bílek byl mistrem v expresivním vyobrazení lidského i národního utrpení.
Přesto je na výstavě nejvýraznější trojice skulptur. Bronzový mužský polozahalený akt Obětovaný je spíše symbolem vzdoru než smíření s osudem. Nakročená pravá noha a vytrčená brada odbojnost ještě více podtrhávají. Dřevěná plastika Jak neomezeno jest naše království symbolizuje mystické vizionářství. Muž ukazuje vztyčenou rukou ženě po svém boku až někam k širému horizontu.
Dřevořezba Podobenství o velkém západu Čechů se zabývá tragickými dějinami našeho národa. Žena leží v troskách chrámu, vztahujíc z posledních sil ruku k nohám rozbité sochy Krista.
Bílek byl mistrem v expresivním vyobrazení lidského i národního utrpení. Hodně čerpal z Bible, jím citované symboly kříže, chrámu či svatého Písma jsou však obecnými symboly hodnot, o které člověk od nepaměti bojoval a bojuje. Nelze jeho dílo zužovat pouze na křesťanské reálie.
František Bílek je vždy a za každých okolností především umělcem lidského rozměru.
| František Bílek: Poutník v bezčasí |
|---|
| Oblastní galerie Liberec, do 22. února 2015 |