Článek
Vlnobeat působí řízněji než předchozí alba. Je to tím, že se do některých písní propsaly agresivnější projevy současné společnosti?
Že písničkami reaguji i na společenské dění, není novinka. Vždycky jsem to tak dělal a minimálně od alba Hyjé! se snažím, aby mé názory byly pro posluchače čitelné.
Někdy se vyjadřuji v podobenstvích nebo skrz nějaký příběh, na nové desce jsem se ale snažil vyjadřovat přímo, co nejjasněji a bez velkých symbolů. O to víc pak vyniknou kontrasty mezi křikem naštvaného občana a milostným vyznáním. Nebo mezi euforií svobodného člověka a depkou zkroušeného smolaře.
Podstatná jsou na albu i témata milostná. Parafráze Šalamounovy Písně písní vyznívá díky interpretaci trochu jako parodie, nebo jde o zdání?
Jestli narážíte na můj trochu orientální způsob zpěvu, tak to není proto, že bych chtěl písničku zlehčovat. Kudrlinky podle mě k téhle písničce patří, evokují mi Pohádky tisíce a jedné noci, Šeherezádu, královnu ze Sáby, pyramidy. Hlas si sám našel polohu, ve které se mu dobře pobývá.
Co bylo první, text inspirovaný vaším rokem narození Kabát ’66, nebo varhanní rejstřík á la šedesátá léta? A proč vlastně v několika písních citujete hudbu šedesátých let?
Nejdřív byla Božena Němcová a její pohádka Jak se Honza učil latinsky. Sud kulatý, rys tu pije... znáte to, ne? O troubovi, který opakoval slova, aniž by jim rozuměl, a myslel si, že mluví latinsky. Myslím, že se občas chováme podobně. Papouškujeme cizí názory a zkušenosti, aniž bychom doopravdy prožili jejich smysl.
V muzice to platí dvojnásob a některé hudební žánry jsou na tom přímo založené, na mixu, koláži, spojování nesourodých zvuků. Takže ty naše hudební citace můžete brát prostě jako samply a nepátrat po jejich smyslu, nechat je tam čistě pro ozdobu. Anebo můžete pátrat po původu. Kdo byli ti Beatles? A co vlastně říkali svými písničkami? All You Need Is Love? Aha! To už jsem někde slyšel, to přece říkal Ježíš, ne?
Co vás vedlo k opětovnému rozšíření sestavy kapely o bendžistu? Chystané písně si řekly o další nástroj?
Asi si o to řekli staří Greenhorns, které v sobě pořád nosím. Vedle Beatles jsou druhou mou iniciační kapelou. Díky nim jsem vlastně začal hrát a skládat.
Pak jsem napsal písničku Pokaždé, když přicházíš a od počátku jsem v ní slyšel pidlikání pětistrunného bendža.
Snažili jsme se najít bendžový zvuk v klávesách, ale nebylo to ono. Pak jsem si vzpomněl, že znám jednoho výborného hráče z Plzně, a bylo to. Radim Huml dřív hrával v kapele Navzájem, potkávali jsme se občas na koncertech. Šéf téhle kapely, Přemek Haas, nám před dvaceti lety nahrával první studiový singl, písničku Sáro, Sáro.
Traband slaví dvacáté výročí. Připadá vám to jako mžik, nebo dlouhá doba?
I když to tak možná nevypadá, já se nazpátek moc neohlížím. Těch dvacet let bylo krásných a intenzívních, ale žiju v přítomnosti a velice mě to baví.
Jsem vděčný a šťastný, že Traband stále funguje, hraje a tvoří. A jsem šťastný, že mám v kapele takové spoluhráče. Těším se na každý koncert.